Třezalkový olej

Doba přípravy
Porce
asi 200 ml oleje
Kategorie
Olej

Suroviny na asi 200 ml oleje

  • kvetoucí vrcholky třezalky tečkované, čerstvé a 12–24 hodin zavadlé 50 g
  • olivový olej extra panenský 250 ml
  • vitamin E – tokoferol (volitelně, proti žluknutí) 10 kapek

Třezalka tečkovaná

více informací
Třezalka tečkovaná

Třezalkový olej, kterému se pro jeho barvu říká červený nebo janský olej, je jeden z nejstarších domácích přípravků na kůži. Žluté květy třezalky tečkované (Hypericum perforatum) se zalijí olejem, nechají se několik týdnů na slunci a olej se mezitím zbarví do rubínově červena. Recept je jednoduchý, ale má dvě slabá místa, o kterých se v lidových návodech mluví málo: čerstvé květy nesou vodu, ze které se rodí plíseň, a třezalka je známá tím, že zvyšuje citlivost kůže na slunce. Obojí se dá zvládnout.

K čemu se červený olej používá

Tradičně se jím ošetřují drobné odřeniny a škrábance, malé popáleniny, kůže spálená od slunce, pohmožděniny a bolavá místa na svalech. Evropská léková agentura (EMA) v monografii třezalkové nati uvádí olejový výluh mezi uznanými tradičními přípravky, a to pro zmírnění drobných zánětů kůže, jako je spálení sluncem, a jako pomoc při hojení drobných ran. Poměr byliny k oleji uvádí v širokém rozmezí 1 : 4 až 1 : 20.

Co říká výzkum, shrnuli v roce 2014 dermatologové z Freiburgu: laboratorní práce i pokusy na zvířatech tradiční použití podporují, klinických studií na lidech je ale málo. Hlavní zásluhu se připisuje hyperforinu, látce s protizánětlivým a antibakteriálním účinkem. Studie tradičních olejů z Kosova zjistila, že brání bakteriím zlatého stafylokoka vytvářet biofilm, i když jejich růst přímo nezastaví (Lyles a kol., 2017). Šlo o laboratorní test, ne o léčbu pacientů.

Proč olej zčervená

Třezalka obsahuje dvě skupiny významných látek: červený hypericin v černých tečkách na okvětí a hyperforin. Tuk je pro ně rozpouštědlo, které vytáhne hlavně látky rozpustné v tucích. Zajímavé je, že hotový olej podle německých rozborů hypericin skoro neobsahuje; červenou barvu mu dávají jeho rozkladné produkty, které vznikají na světle (Maisenbacher a Kovar, 1992). Hyperforin je zase citlivý na světlo, teplo a vzduch a v oleji se postupně rozkládá. Proto olej časem ztrácí sílu a proto se má skladovat v tmavé, plné a dobře zavřené lahvičce.

Plíseň a jak jí předejít

Klasický návod pracuje s čerstvými květy, protože sušené dávají olej bledší. Jenže čerstvá bylina obsahuje hodně vody a ta se v oleji nerozpustí: drží se v rostlině, kape na dno a sráží se na stěnách sklenice. Všude, kde se voda potká s bylinou nad hladinou, začne růst plíseň a směs může kvasit. Pomůže několik pravidel:

  • Nechte květy zavadnout. Rozprostřené ve stínu 12–24 hodin ztratí část vody a nesplesniví tak snadno. Nesbírejte po dešti ani za rosy a bylinu nemyjte.
  • Bylina musí být celá pod hladinou. Co vyčnívá z oleje, plesniví jako první. Denně ji čistou suchou lžící zatlačte zpátky.
  • Nechte vlhkost uniknout. Hrdlo zakryjte gázou nebo papírovou utěrkou místo víčka a kapky srážející se na stěnách otírejte.
  • Po přecezení olej slijte. Voda se usadí na dně jako zakalená vrstva a do lahvičky nepatří.

Když se na hladině objeví chlupatý povlak nebo olej páchne kvasem, je celá várka pryč. Sbírat plíseň a olej používat nemá smysl. Bezpečnější cestou jsou sušené květy vyluhované v teple, třeba dvě hodiny ve vodní lázni při 60 °C. Olej bude spíš oranžový, zato se nezkazí. Rozbor z roku 1992 navíc ukázal, že hyperforin nejdéle vydržel ve výluhu připraveném za tepla ze sušených květů a uloženém bez přístupu vzduchu (autoři ovšem místo olivového oleje použili stálejší syntetické olejové rozpouštědlo oktyldodekanol). Třezalkový olej je navíc jen k zevnímu použití: čerstvá bylina v oleji bez přístupu vzduchu je stejné prostředí jako česnek v oleji, ve kterém se mohou množit spory původce botulismu. Do jídla ani do úst proto nepatří.

Třezalka a slunce

Užívaná vnitřně ve velkých dávkách vyvolává třezalka fototoxické reakce. U oleje na kůži je riziko podstatně menší, ale ne nulové. Ve studii Christopha Schempa z roku 2000 nezměnil třezalkový olej na předloktí dobrovolníků prahovou dávku pro zčervenání, citlivější měření ale zachytilo mírně silnější zčervenání kůže po ozáření. Autoři upozorňují, že to může hrát roli u lidí se světlou pletí, na nemocné kůži a při dlouhém pobytu na slunci. EMA proto doporučuje, aby se ošetřená místa nevystavovala intenzivnímu UV záření, a uvádí, že lidé se světlou pletí mohou na silném slunci reagovat pálením a mravenčením.

Prakticky z toho plyne: červený olej není olej na opalování. Na kůži spálenou od slunce ho nanášejte večer, ne před dalším pobytem venku, a na solárium ho vynechte. EMA nedoporučuje zevní použití u dětí do 12 let, protože chybějí údaje. Lékové interakce, kterými je třezalka známá, se týkají jejího užívání ústy. Olej také barví textil a skvrny se špatně perou.

Na hluboké, hnisající nebo rozsáhlé rány a větší popáleniny olej nepatří — ty má vidět lékař. Z oleje se dá s včelím voskem udělat i mast, postup najdete v návodu Jak si vyrobit bylinnou mast. O rostlině, sběru a vnitřním užívání víc v profilu třezalky tečkované.

Postup

  1. Sbírejte za suchého slunečného dne, kdy je třezalka v plném květu (červen až červenec), horních 5–10 cm lodyh s květy a poupaty. Pravou třezalku poznáte podle průsvitných teček na listech proti světlu a podle toho, že rozmačkaný květ barví prsty do červenofialova. Bylinu nemyjte.
  2. Rozprostřete ji v tenké vrstvě na papír ve stínu a nechte 12–24 hodin zavadnout, aby ztratila část vody.
  3. Nahrubo ji nasekejte nebo pomačkejte a volně naplňte čistou suchou sklenici zhruba do dvou třetin. Zalijte olejem tak, aby byla bylina přikrytá aspoň 2 cm.
  4. Hrdlo zakryjte gázou nebo papírovou utěrkou a zajistěte gumičkou, aby mohla unikat vlhkost. Sklenici postavte na teplé, světlé místo, třeba na slunný parapet, na 4–6 týdnů.
  5. Každý den obsah promíchejte čistou suchou lžící a bylinu zatlačte pod hladinu. Kapky srážející se na stěnách otřete. Objeví-li se plíseň nebo kvasný pach, várku vyhoďte.
  6. Když je olej sytě červený, přeceďte ho přes plátno a bylinu vymačkejte. Nechte ho den až dva odstát v zavřené láhvi, pak čistý olej opatrně slijte a zakalenou vodnatou vrstvu ze dna vylijte.
  7. Přidejte vitamin E, olej rozlijte do tmavých lahviček až po hrdlo, popište datem a uložte v chladu a tmě. Spotřebujte do roka. Jen k zevnímu použití.

Zdroje

  • EUROPEAN MEDICINES AGENCY, Committee on Herbal Medicinal Products. European Union herbal monograph on Hypericum perforatum L., herba. Final – Revision 1. EMA/HMPC/7695/2021. Amsterdam: EMA, 2022.
  • WÖLFLE, Ute; SEELINGER, Günter; SCHEMPP, Christoph M. Topical Application of St. John’s Wort (Hypericum perforatum). Planta Medica, 2014, roč. 80, č. 2–3, s. 109–120. DOI: 10.1055/s-0033-1351019.
  • MAISENBACHER, P.; KOVAR, K.-A. Analysis and Stability of Hyperici Oleum. Planta Medica, 1992, roč. 58, č. 4, s. 351–354. DOI: 10.1055/s-2006-961483.
  • LYLES, James T. a kol. The Chemical and Antibacterial Evaluation of St. John’s Wort Oil Macerates Used in Kosovar Traditional Medicine. Frontiers in Microbiology, 2017, roč. 8, čl. 1639. DOI: 10.3389/fmicb.2017.01639.
  • SCHEMPP, C. M.; LÜDTKE, R.; WINGHOFER, B.; SIMON, J. C. Effect of topical application of Hypericum perforatum extract (St. John’s wort) on skin sensitivity to solar simulated radiation. Photodermatology, Photoimmunology & Photomedicine, 2000, roč. 16, č. 3, s. 125–128. DOI: 10.1034/j.1600-0781.2000.d01-18.x.
  • WICHTL, Max (ed.). Herbal Drugs and Phytopharmaceuticals: A Handbook for Practice on a Scientific Basis. 3. vyd. Stuttgart: Medpharm; Boca Raton: CRC Press, 2004. ISBN 978-0-8493-1961-7.
Autor: Mgr. Lenka Dvořáková

Mohlo by vás také zajímat