Jak si vyrobit bylinnou mast

Bylinná mast je jeden z nejstarších domácích přípravků a vyrobit ji zvládne každý, kdo umí ohřát vodní lázeň. Potřebujete jen tři věci: sušenou bylinu, rostlinný olej a včelí vosk. Přesto se při výrobě dá udělat řada chyb, kvůli kterým mast za měsíc zplesniví nebo zežlukne. Tento návod vysvětluje, proč se mast dělá tak, jak se dělá. Konkrétní recepty najdete na konci.

Princip: tuk jako rozpouštědlo

Každý bylinný přípravek je výluh: rozpouštědlo vytáhne z rostliny část jejích látek. Čaj používá vodu, tinktura alkohol, sirup cukr. Mast a bylinný olej používají tuk. Každé rozpouštědlo přitom vytáhne něco jiného. Olej rozpouští látky nepolární: silice, karotenoidy, triterpenoidy, pryskyřice a vosky. Ve vodě rozpustné třísloviny, slizy nebo většinu flavonoidů naopak vytáhne jen málo. Proto mast z dané byliny nedělá totéž co čaj z ní. U měsíčku je to výhoda, protože jeho protizánětlivé triterpenoidy jsou rozpustné právě v tuku.

Výroba má vždy dva kroky. Nejdřív se připraví olejový výluh (macerát): bylina se nechá v oleji louhovat a pak se sleje. Teprve do přecezeného oleje se rozpustí vosk, který mast zahustí. Kdo vynechá druhý krok, má hotový bylinný olej, například rakytníkový nebo třezalkový.

Za tepla, nebo za studena

Při maceraci za tepla se bylina zalitá olejem zahřívá ve vodní lázni na 50–70 °C, obvykle dvě až tři hodiny, u tvrdších částí rostlin (kořen, kůra) i déle. Olej nesmí bublat ani kouřit. Když bylina v oleji praská a syčí, je v ní voda nebo je oleje málo. Za tepla se vyrábí i lékárenská měsíčková mast: podle monografie Evropské lékové agentury se květy zahřívají v roztaveném základu až 16 hodin. Doma dobře poslouží i pomalý hrnec na nejnižší stupeň.

Macerace za studena je pomalejší a šetrnější k látkám, které nesnášejí teplo. Bylina se zalije olejem ve sklenici, ta se nechá tři až šest týdnů na teplém místě a denně se protřepe. Lepší je tma: světlo urychluje oxidaci oleje. Výjimkou je třezalkový olej, který se tradičně louhuje na slunci, aby zčervenal.

Kolik byliny a kolik oleje

Osvědčený poměr je 1 díl sušené byliny na 5 až 10 dílů oleje (hmotnostně). Evropská léková agentura uvádí u měsíčkového oleje poměr 1 : 10, u masti 1 : 5 až 1 : 25. Lehké nadýchané květy (měsíček, heřmánek) zaberou hodně místa, takže u nich se blížíte spíš k 1 : 10. Hutné listy a kořeny vystačí s méně oleje. Rozhodující je, aby byla bylina celá ponořená. Co vyčnívá nad hladinu, může plesnivět.

Kolik vosku: mast, nebo balzám

Konzistenci určuje jen poměr včelího vosku a oleje, počítaný na hmotnost oleje. Asi 10 % vosku (10 g na 100 g oleje) dá měkkou, snadno roztíratelnou mast. Běžná mast do kelímku má 12–15 % vosku. Pevný balzám na rty nebo do tyčinky potřebuje 20–25 %.

Vosk se liší šarže od šarže, a proto se vyplatí jednoduchá zkouška: kapku tekuté směsi kápněte na studenou lžičku a za minutu ji promněte mezi prsty. Je-li tvrdá, přilijte olej, je-li mazlavá, přidejte vosk. Veganskou náhradou je kandelilový vosk, který je tvrdší, takže ho stačí méně.

Krém doma bez emulgátoru neuděláte. Krém je emulze oleje a vody a bez emulgátoru se rozloží. Hlavně ale voda v přípravku znamená živnou půdu pro bakterie a plísně, takže bez konzervantu vydrží jen pár dní v lednici. Bezvodá mast je proto pro domácí výrobu nejbezpečnější volba.

Jaký olej zvolit

Olej žlukne tím rychleji, čím víc obsahuje vícenásobně nenasycených mastných kyselin. Oxidaci urychluje teplo, světlo, kyslík a stopy kovů, jak shrnuje přehled Choe a Mina z roku 2006. Olivový olej je díky převaze kyseliny olejové stabilní a k mastem nejčastější volba. Má ale vlastní vůni a barvu. Mandlový olej je jemný, dobře se vstřebává a je také stabilní, jen je dražší. Běžný slunečnicový olej obsahuje hodně kyseliny linolové a žlukne rychleji. Výjimkou je slunečnicový olej s vysokým obsahem kyseliny olejové. Lněný a konopný olej se k masti nehodí vůbec. Tradičním základem bývalo i vepřové sádlo, lékárny používají také vazelínu.

Sušená, nebo čerstvá bylina

Do oleje patří bylina dobře usušená. Čerstvá rostlina obsahuje zpravidla 70–90 % vody, která v oleji nemá kam uniknout. Klesá ke dnu, kde vzniká ideální prostředí pro plísně a bakterie. V krajním případě hrozí i botulismus: bakterie Clostridium botulinum se množí právě v málo kyselém prostředí bez kyslíku pod olejem. Dobře zdokumentovaný je případ z USA z roku 1989, kdy tři lidé onemocněli botulismem po česneku naloženém v oleji. Pokud recept vyžaduje čerstvou bylinu, nechte ji aspoň den zavadnout a výluh dělejte za tepla.

Hygiena, plnění a trvanlivost

Nádobí i kelímky musí být čisté a hlavně suché. Vyvařte je, nechte úplně vyschnout a případně vytřete lihem. Při práci s vodní lázní hlídejte, aby do oleje nekapala kondenzovaná pára z poklice. Olej přeceďte přes plátýnko nebo gázu a bylinu dobře vymačkejte. Pak ho nechte usadit a slijte z kalu, protože i jemné částice rostliny mohou plesnivět. Mast nalijte do kelímků ještě tekutou a nechte ji ztuhnout otevřenou. Zavřením horké masti by se pod víčkem srazila voda. Na každý kelímek napište bylinu, olej a datum.

Bezvodá mast vydrží v chladu a temnu přibližně rok, macerát z méně stabilního oleje kratší dobu. Pár kapek vitaminu E (tokoferolu) oxidaci tuku zpomalí, proti mikrobům ale nechrání a z nekvalitního oleje dobrou mast neudělá. Zkažená mast voní po starém oleji, voskovce nebo kvasnicích, mění barvu nebo má na povrchu skvrny. Takovou vyhoďte.

Nejčastější chyby

Nejvíc mastí zničí přehřátí, kdy olej ztmavne, voní spáleně a látky z byliny se rozloží. Druhou nejčastější chybou je voda: z čerstvé byliny, z mokré sklenice nebo z páry. Třetí jsou zbytky byliny v hotovém oleji. Dále se často přidává příliš vosku, takže mast je tvrdá jako svíčka. Esenciální oleje se mnohdy dávkují příliš štědře, přitom v masti stačí několik kapek na 100 g. Hrnce z mědi či hliníku a skladování na slunném okně zase urychlí žluknutí. A konečně: bylinná mast je doplněk péče o drobná poranění kůže, ne lék. Hluboké, hnisající nebo nehojící se rány patří lékaři.

Recepty na bylinné masti a oleje

Každá bylina má vlastní pravidla. U některých je bezpečnost důležitější než samotný postup, proto si u každého receptu přečtěte i část o rizicích.

• Měsíčková mast: univerzální mast na rozpraskanou a podrážděnou kůži.
• Kostivalová mast: na pohmožděniny a bolavé klouby. Jen na neporušenou kůži a jen omezenou dobu kvůli pyrrolizidinovým alkaloidům.
• Jitrocelová mast: na drobné oděrky a štípance.
• Arniková mast: na modřiny a podvrtnutí. Ne na otevřené rány, častá alergie.
• Jírovcová mast: na unavené nohy. Ne na poraněnou kůži, nikdy vnitřně.
• Třezalkový olej: červený olej na kůži. Po použití nechoďte na slunce, třezalka zvyšuje citlivost na světlo.
• Rakytníkový olej: oranžový olej ze sušených plodů a výlisků.
• Tymiánová mast: na hrudník a záda při nachlazení.
• Kafrová mast: na namožené svaly. Mimo dosah dětí.

Zdroje

• GREEN, James. The Herbal Medicine-Maker's Handbook: A Home Manual. Crossing Press, 2000. ISBN 978-0-89594-990-5.
• EUROPEAN MEDICINES AGENCY, Committee on Herbal Medicinal Products. Community herbal monograph on Calendula officinalis L., flos. EMEA/HMPC/179281/2007. London: EMEA, 2008.
• CHOE, Eunok; MIN, David B. Mechanisms and Factors for Edible Oil Oxidation. Comprehensive Reviews in Food Science and Food Safety, 2006, roč. 5, č. 4, s. 169–186. DOI: 10.1111/j.1541-4337.2006.00009.x.
• MORSE, Dale L. a kol. Garlic-in-oil associated botulism: episode leads to product modification. American Journal of Public Health, 1990, roč. 80, č. 11, s. 1372–1373. DOI: 10.2105/AJPH.80.11.1372.