Bylinné sirupy a jejich vhodné využití

Bylinné sirupy patří k jedněm z nejstarších způsobů, jak zachytit sílu léčivých rostlin v chutné a stabilní formě. Jsou to koncentrované přírodní extrakty z bylin a dalších rostlinných materiálů, obvykle sladké díky cukru nebo medu, které se ředí vodou či přidávají do čajů a nápojů. Kromě chuti mají i tradiční využití ve fytoterapii jako prostředek k podpoře zdraví a harmonizaci tělesných funkcí.

Krátká historie bylinných sirupů

Bylinné sirupy nejsou moderní vynález — jejich kořeny sahají hluboko do historie:

Antika

V době starověkého Egypta se sirupy připravovaly z bylin jako máta, anýz, fenykl či skořice, často v kombinaci s medem nebo datlovým sirupem. V antickém Řecku a Římě byly podobné přípravky součástí lékopisu, tradičního systému léčby založeného na teorii čtyř tělesných šťáv (krve, žluči, černé žluči a hlenu). Lékaři jako Hippokratés, Dioskúridés nebo Galénés využívali byliny a koncentrované rostlinné přípravky k harmonizaci těchto šťáv a léčbě různých obtíží.

Středověk a raný novověk

Ve středověké Evropě se bylinné sirupy rozšířily v lidovém léčitelství i v klášterních zahradách. Byliny se kombinovaly s cukrem nebo medem a uchovávaly jako lék proti nákazám, kašli, horečkám, bolestem hlavy i žaludečním potížím. Některé z těchto sirupů měly i magický či symbolický význam — například pelyněk nebo levandule používané jako ochranné prostředky.

V raném novověku se s rozvojem cukrovarnictví cukr stal dostupnější a sirupy začaly vznikat i ve větších množstvích mimo domácnost. Například oxymel (sirup z octa a medu s bylinami jako tymián nebo šalvěj) byl v 18. století oblíbeným prostředkem na dýchací potíže.

Výroba a receptury

V domácích podmínkách si nemůžeme vyrobit všechny sirupy, které jsou dostupné v lékárnách. Ale ty základní a nejoblíbenější se dají vyrobit poměrně snadno. Domácí sirupy mají jednu velkou výhodu, a sice to, že si oproti koupenému sirupu můžeme být zcela jisti jeho složením. Někteří výrobci totiž do svých produktů přidávají ještě chemické přísady, jako barviva, aromata a různé konzervační látky. Ty nejspíše prodlužují trvanlivost produktu a možná zlepšují chuť a vůni. To ale není důvod, proč bychom si do těla měli dodávat další zbytečné chemikálie.

Bylinkové sirupy se hodí jak pro užívání v době nemoci a nachlazení, tak i pro užívání během celého roku. Můžeme je užívat buď samotné, nebo místo cukru na slazení čajů a můžeme je přidávat také do vody a jiných nápojů. Takto účinně působí jako prevence a posilují naši imunitu. Protože obsahují řadu cenných látek a vitamínů, užívají se také při jiných onemocněních. Ať už se jedná o nemoci dýchacích cest, močových cest, trávicího systému nebo o nemoci jiných orgánů našeho těla, vždy při léčbě pomáhají.

Na výrobu těchto sirupů se používá hlavně cukr. Pro výrobu domácího sirupu se nejčastěji používá hnědý nerafinovaný cukr. Při jeho výrobě se totiž nepoužívá rafinace a bělení a díky tomu si zachovává mnoho důležitých minerálů a jiných cenných látek. Také se občas přidává citron nebo kyselina citronová, a to hlavně jako konzervant pro delší uchování sirupů.

Po nalití scezeného bylinkového sirupu do nádoby ji ihned uzavřeme a uchováváme v temnu a chladu. V případě větších zásob můžeme sirupy ještě zavařit. Po otevření uchováváme sirupy v lednici. Vydrží zhruba měsíc. Výhodné jsou menší lahvičky, protože jestli sirup spotřebováváme pomalu, nebude hrozit, že se zkazí třeba celá otevřená litrová nádoba.

Díky bylinkám můžeme nemocem předcházet, nebo nemoci léčit hned na počátku, kdy ještě nepotřebujeme péči lékaře. Proč tedy nevyužít podzimní sklizeň bylinek na přípravu sirupu?

Jak léčivý sirup uvařit?

Následující postup platí všeobecně pro přípravu všech možných bylinkových sirupů, bez ohledu na to, jestli je vyrábíme z květů, natě nebo výhonků. Bylinky můžeme i kombinovat, použít se dají také sušené bylinky, ale potom jejich množství upravíme podle potřeby.

• Na základní recept budeme potřebovat 500 g čerstvých, asi 750 g cukru, 1 l studené vody a 2 důkladně očištěné a omyté citrony.
• Byliny opláchneme a vložíme do kastrolu, zalijeme vodou a přidáme oba citrony pokrájené na kousky.
• Vše 10 minut povaříme, poté kastrol odstavíme a dáme na 48 hodin na slunečné místo. Pak směs přecedíme přes čisté pláténko a bylinky vymačkáme.
• Vzniklou tekutinu zvážíme a podle váhy přidáme cukr: na 1 kg tekutiny použijeme 750 g cukru.
• Tuto směs pak vlijeme do nízkého kastrolu a zahříváme tak dlouho, až začne bublat. Na mírném plameni vaříme do požadovaného zhoustnutí. Plamen nesmí být příliš silný, jinak cukr začne karamelizovat a sirup bude nahořklý.
• Hotový sirup vlijeme do lahví a uchováme ho buď v chladničce, nebo jej ještě sterilujeme. Láhve o obsahu 1 l cca 20 minut při 80 ºC.

Bylinné sirupy jsou přírodní léčiva, a proto by se neměly užívat dlouhodobě a bez příčiny. Platí pro ně to stejné, co pro bylinné čaje, a sice že jeden druh bychom neměli konzumovat déle než šest týdnů.

Současnost a tradiční výroba

Dnes jsou bylinné sirupy opět populární — jak v domácí tradiční výrobě podle receptů předků, tak v malovýrobě i komerčních výrobcích. V České republice i jinde najdeme malé manufaktury, které vyrábějí sirupy z lokálně pěstovaných nebo ručně sbíraných bylin podle starých receptur bez umělých přísad.

Autor: Mgr. Lenka Dvořáková