Slunečnice roční

Slunečnice roční (latinsky Helianthus annuus var. arvensis), lidově označovaná také jako polní slunečnice či prostě slunečnice, je jednoletá rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Pochází ze Severní Ameriky, kde byla po tisíce let součástí potravy a léčebných praktik původních obyvatel. V Evropě a dalších částech světa se slunečnice rozšířila především jako významná olejnina, krmná a okrasná rostlina.

Vedle velkých vyšlechtěných forem známých z polí se vyskytují i nižší, drobnější formy, označované právě jako slunečnice roční.

Historie

Původní obyvatelé Severní Ameriky pěstovali slunečnici již před více než 4000 lety. Semena byla důležitým zdrojem tuků a bílkovin, z květů se připravovaly barviva a olej sloužil i k náboženským obřadům. Do Evropy byla slunečnice dovezena v 16. století španělskými mořeplavci a postupně se rozšířila po celém kontinentu. Zatímco původně sloužila spíše jako okrasná rostlina, od 18. století se začala využívat také jako olejnina.

Výskyt

Slunečnice je dnes kosmopolitní rostlinou. Přirozeně roste v Severní Americe, ale v současnosti je rozšířena téměř na všech kontinentech. V Evropě se běžně pěstuje v teplých oblastech jako polní plodina. Díky snadnému šíření semen a přizpůsobivosti se objevuje i zplaněle podél cest, na mezích či okrajích polí.

Popis

Slunečnice roční dorůstá výšky 50–200 cm podle podmínek. Lodyha je přímá, drsně chlupatá a většinou nevětvená. Listy jsou střídavé, srdčitého tvaru, se zubatým okrajem a hrubým povrchem. Květenstvím je typický úbor složený z jazykovitých žlutých květů na okraji a drobných trubkovitých květů ve středu. Úbor se otáčí za sluncem, což je jev známý jako heliotropismus, typický pro mladší rostliny. Plodem jsou nažky, známé jako slunečnicová semínka.

Užívané části

Nejčastěji se využívají semena, z nichž se lisuje olej nebo se konzumují přímo. V léčitelství se používají také okvětní lístky, kořeny a v menší míře i listy, ze kterých se připravují nálevy.

Účinné látky

• nenasycené mastné kyseliny (zejména kyselina linolová a olejová)
• fytosteroly
• vitaminy (E, B-komplex)
• minerály (hořčík, draslík, fosfor, selen, zinek)
• flavonoidy
• třísloviny
• bílkoviny (hlavně v semenech)

Účinky slunečnice

Slunečnice má významné nutriční i léčivé vlastnosti. Semena podporují správnou funkci nervové soustavy a svalů, díky obsahu hořčíku a vitaminu E působí jako antioxidanty. Olej ze semen prospívá cévám a srdci, snižuje hladinu cholesterolu a chrání buňky před oxidačním stresem. Nálevy z okvětních lístků se tradičně používaly proti horečkám a zánětům.

Prokázané účinky

• snižování hladiny LDL cholesterolu díky obsahu nenasycených mastných kyselin
• pozitivní vliv na zdraví srdce a cévního systému
• antioxidační účinky vitaminu E
• podpora imunitního systému díky obsahu zinku a selenu
• mírné protizánětlivé účinky u nálevů z květů

Použití slunečnice

Slunečnicový olej je jedním z nejrozšířenějších rostlinných olejů používaných v kuchyni i potravinářském průmyslu. Semena se konzumují pražená, solená nebo jako součást pečiva a müsli. V lidovém léčitelství se čaje z květů doporučovaly při nachlazení, kašli a horečkách. Olej se využívá také v kosmetice pro své zvláčňující a regenerační účinky na pokožku.

Nežádoucí účinky

Při nadměrné konzumaci semen může docházet k vyššímu energetickému příjmu, což může vést k nárůstu hmotnosti. U citlivých osob se může objevit alergická reakce, především na slunečnicový pyl. Jinak je rostlina považována za bezpečnou.

Sběr

Květy se sbírají v době plného květu, obvykle v červenci až srpnu, a suší se ve stínu při teplotě do 40 °C. Semena se sklízejí na podzim, po dozrání úborů, a následně se dosušují.

Zajímavosti

Slunečnice se stala symbolem slunce, vitality a života, a je často spojována s optimismem. Její heliotropismus inspiroval nejen botaniky, ale také umělce a básníky. Vincent van Gogh proslavil slunečnice ve svých ikonických obrazech, které se staly symbolem radosti i melancholie. Rostlina má význam také v ekologii – láká včely a další opylovače, poskytuje potravu ptákům a její pěstování pomáhá zlepšovat půdní strukturu. V moderní době se zkoumá využití slunečnicového oleje i pro výrobu biopaliv.

Receptury

Z okvětních lístků se připravuje čaj, který se používá při horečkách a nachlazení. Čajová směs může obsahovat i lístky lipové a květy heřmánku, čímž se zvýší její účinnost proti zánětům a kašli.
Z pražených semen lze připravit domácí slunečnicovou pastu podobnou arašídovému máslu, která je výživná a vhodná pro sportovce.
Slunečnicový olej se používá nejen v kuchyni, ale i v masážních olejích a mastích pro zklidnění pokožky.