Mandloň obecná

Mandloň obecná (Prunus dulcis, syn. Amygdalus communis) je teplomilný strom z čeledi růžovitých (Rosaceae), známý především díky svým plodům – mandlím. Ty se řadí mezi nejstarší pěstované druhy ovocných dřevin a mají široké uplatnění v potravinářství, kosmetice i medicíně.

Lidově se mandloně říká mandlovník, mandlový strom nebo zkrátka mandle. Existují dva základní druhy mandlí – sladké a hořké. Zatímco sladké mandle jsou běžně konzumovány, hořké se využívají hlavně v průmyslu kvůli obsahu toxického amygdalinu, který při rozkladu uvolňuje kyanovodík.

Historie

Pěstování mandloně sahá do období starověku. První zmínky pocházejí z oblastí Persie, Mezopotámie a Palestiny, odkud se rozšířila do Středomoří a později do celé Evropy. Mandloň byla ceněna již ve starém Egyptě – mandlový olej se používal k balzamování a jako luxusní kosmetický prostředek.
V antickém Řecku byla symbolem naděje a znovuzrození, zatímco v římské kultuře se spojovala s plodností a štěstím. Do střední Evropy se dostala až ve středověku prostřednictvím obchodníků a mnichů, kteří ji pěstovali v klášterních zahradách.

Výskyt

Mandloň obecná pochází z Přední Asie, ale dnes je rozšířena po celém Středomoří, v jižní Evropě, Severní Africe, Kalifornii, Austrálii a Střední Asii. Vyžaduje teplé a suché klima, snáší sucho, ale nesnáší mrazy.

V České republice se mandloně pěstují jen výjimečně, především na jižní Moravě, kde jsou podmínky nejvhodnější. Nejznámější mandloňové sady se nacházejí v okolí Hustopečí, kde se pěstování této dřeviny stalo regionální tradicí.

Popis

Mandloň obecná je listnatý strom nebo keř, který dorůstá výšky 4 až 8 metrů. Má rozložitou korunu, střídavé, úzce kopinaté listy se zubatým okrajem a na jaře bohatě kvete růžovobílými květy ještě před olistěním.

Plodem je peckovice – na povrchu suchá, zelenošedá slupka (mezokarp), která při dozrání praská a odhaluje tvrdou pecku s jedním nebo dvěma semeny – mandlemi.

Užívané části

Využívají se především semena (mandle) a mandlový olej, který se z nich lisuje. Z hořkých mandlí se dále vyrábí mandlová silice nebo benzaldehyd pro potravinářské a kosmetické účely. Květ a kůra mandloně se v léčitelství používají jen zřídka.

Účinné látky

• Tuky – až 50–60 % obsahu, převážně nenasycené mastné kyseliny (olejová, linolová)
• Bílkoviny – kolem 20 % obsahu, včetně esenciálních aminokyselin
• Vitamíny – zejména vitamín E, vitamíny B1, B2, B6 a kyselina listová
• Minerály – hořčík, vápník, fosfor, zinek, draslík, železo
• Fytosteroly – přispívají k regulaci cholesterolu
• Polyfenoly a antioxidanty – chrání buňky před oxidačním stresem
• Amygdalin – glykosid přítomný zejména v hořkých mandlích

Účinky mandloně

Mandle jsou vysoce výživné a mají celou řadu pozitivních účinků na lidské zdraví. Pomáhají udržovat normální hladinu cholesterolu, podporují nervovou činnost, přispívají ke zdraví pokožky a mají antioxidační vlastnosti. Mandlový olej se používá k regeneraci pokožky, vlasů a jako základ pro výrobu mastí.

V tradiční medicíně se mandle doporučují při vyčerpání, nervovém napětí a k podpoře trávení. Jejich tuky a minerály pomáhají stabilizovat energetický metabolismus a přirozenou činnost srdce.

Prokázané účinky

• Snížení hladiny LDL cholesterolu (díky obsahu nenasycených tuků a fytosterolů)
• Zvýšení antioxidační kapacity organismu (vitamín E, polyfenoly)
• Podpora zdraví srdce a cév
• Zlepšení metabolické kontroly u osob s diabetem 2. typu
• Příznivý vliv na pokožku a vlasy při vnějším použití mandlového oleje
• Podpora mozkové činnosti a soustředění díky obsahu hořčíku a vitamínů B

Použití

Mandloně mají široké uplatnění v potravinářství – mandle se konzumují syrové, pražené, jako součást cukrovinek, dezertů nebo rostlinných nápojů. Z mandlí se lisuje mandlový olej, který se používá jak v kuchyni, tak v kosmetice.

V kosmetickém průmyslu se mandlový olej uplatňuje jako základ masážních olejů, krémů a balzámů. Pro svou šetrnost je vhodný i pro dětskou pokožku a používá se při ekzémech či podráždění kůže.

V medicíně nachází využití i ve formě emulzí a mastí pro zklidnění sliznic a kůže.

Nežádoucí účinky

Sladké mandle jsou obecně bezpečné, pokud se konzumují v přiměřeném množství. Hořké mandle však obsahují amygdalin, který se v těle může přeměnit na kyanovodík (HCN), a ve větších dávkách je toxický. Z tohoto důvodu se hořké mandle nekonzumují syrové.

U citlivých osob se může objevit alergická reakce, zejména u lidí alergických na ořechy či peckoviny. Nadměrná konzumace mandlí může způsobit zažívací potíže kvůli vysokému obsahu tuků a vlákniny.

Sběr

Mandle se sklízejí koncem léta nebo na počátku podzimu, když plody začínají praskat a pecka se snadno uvolňuje. Po sklizni se suší na slunci a následně skladují v suchu, aby se zabránilo plesnivění. Mandlový olej se lisuje z čerstvých, loupaných jader za studena, čímž si zachovává maximum účinných látek.

Zajímavosti

Mandloň je blízkým příbuzným broskvoně a kdouloně, což se odráží i v tvaru jejího plodu. V biblické symbolice mandloň představuje bdělost a znovuzrození, protože kvete mezi prvními stromy už koncem zimy.

Mandle byly součástí svatebních obřadů už ve starověku – považovaly se za symbol plodnosti a štěstí. V Itálii dodnes existuje tradice rozdávání cukrových mandlí novomanželům.

Z hořkých mandlí se získává benzaldehyd, který dává charakteristickou vůni mandlovým esencím a marcipánu. Přestože se z chemického hlediska nejedná o „pravé ořechy“, v kulinářství se mandle mezi ořechy běžně řadí.

Receptury

Mandlové mléko:
200 g neloupaných sladkých mandlí se přes noc namočí do vody. Druhý den se oloupou, rozmixují s 1 litrem vody a přecedí přes jemné plátno. Nápoj lze dosladit medem nebo datlemi.

Mandlový olejový zábal na vlasy:
2 lžíce mandlového oleje se lehce zahřejí a vmasírují do vlasové pokožky. Nechá se působit 30 minut a poté se vlasy umyjí šetrným šamponem. Pomáhá proti lámání a suchosti vlasů.

Mandlová mast na pokožku:
Smíchejte 50 ml mandlového oleje s 10 g včelího vosku, rozehřejte ve vodní lázni a nechte ztuhnout. Mast zklidňuje suchou a podrážděnou pokožku.

Zdroj:

• RICHTER, Miloslav. Malý obrazový atlas odrůd ovoce: Hrušně, ořešák, líska, kaštanovník jedlý, mandloň. 2004. ISBN 8090348742.
• HARAGSIM, Oldřich, HARAGSIMOVÁ, Ludmila (ed.). Včelařské dřeviny a byliny. Druhé, upravené vydání. Praha: Grada Publishing, 2013. ISBN 9788024746470.