Zlatobýl obecný
| Vědecké jméno: | Solidago virgaurea L. |
| Říše: | Plantae |
| Třída: | Magnoliopsida |
| Řád: | Asterales |
| Čeleď: | Asteraceae |
| Lidové názvy: | zlatá lodyha, zlatá metla, Celík, žlutí králíci, hadi trank |
Bylinka má 80 cm vysoký jednoduchý stonek se hroznatými nebo do laty uspořádanými úbory zlatožlutých květů. Květy se sbírají v červenci až říjnu.
Historie
Zlatobýl byl ceněn již ve středověku, kdy se využíval především zevně k ošetřování ran a vředů, odtud i jeho latinské druhové jméno virgaurea – „zlatá hůl“. Později se rozšířilo i jeho vnitřní užití při ledvinových potížích a jako prostředek na vyplavování škodlivin z těla. V 16. století se těšil velké popularitě v evropské fytoterapii, a i dnes je uznáván moderní medicínou jako rostlina s močopudnými a protizánětlivými účinky.
Výskyt
Vyskytuje se na loukách, pastvinách, lesních úbočích či rumištích.
Popis
Jedná se o statnou bylinu dorůstající výšky až 1 metru. Má přímou, nevětvenou lodyhu s podlouhlými, pilovitými listy. Květy jsou drobné, sytě žluté a tvoří hustý hrozen nebo latu na vrcholu lodyhy. Kvete od července do září. Po odkvětu vytváří ochmýřené nažky, které se šíří větrem.
Užívané části
Nejčastěji se sbírá kvetoucí nať, někdy také jednotlivé květy. Sběr probíhá v době plného květu, tedy od července do září. Sušená droga se používá pro přípravu čajů, odvarů nebo tinktur.
Sběr zlatobýlu
Zlatobýl se sbírá na počátku kvetení, obvykle v červenci a srpnu. Sklízí se pouze horní část rostliny (cca 20–30 cm) bez spodní dřevnaté části stonku. Suší se rychle ve stínu při teplotách do 40 °C. Dobře usušená droga si zachovává sytě žlutou barvu a kořenitou vůni.
Využití
Zlatobýl obecný má všestranné léčivé schopnosti, z nichž nejvýznamnější je močopudnost a protizánětlivost. Zlatobýlový čaj působí detoxikačně a podává se jako doplněk při prudkých zánětech močového měchýře a ledvin, také při chronických onemocněních ledvin, rozpouští a vyplavuje močové kamínky a písek. Čaj ze zlatobýlu zlepšuje metabolismus a napomáhá k léčbě zanícených sliznic.
Všechny duševní a citové zážitky člověka se odreagúvajú přes ledviny. Na každém duševním šoku, ať už je to náhlá smrt milé osoby, nebo nějaké neštěstí, se vždy podílejí ledviny. Proto je třeba při zklamáních a jiných duševních zátěžích bezpodmínečně pít zápar ze zlatobýlu obecného.
Nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky. Nedoporučuje se dlouhodobé nepřerušované užívání.
Zajímavosti
Zlatobýl získal své jméno podle svých jasně žlutých květů, které na podzim doslova „zlatí“ louky a lesní okraje. V minulosti byl považován za bylinu přinášející štěstí a hojnost, a tak se často vkládal do domů nebo polí.
Byl také jedním z mála evropských léčivých rostlin, který našel uznání i v domorodé americké medicíně – příbuzné druhy rodu Solidago se používaly na podobné potíže, zejména při léčbě ran a infekcí.
Zlatobýl bývá někdy mylně zaměňován za ambrozii – rostlinu původem z Ameriky, která však na rozdíl od zlatobýlu způsobuje silné alergie. Naopak samotný zlatobýl je považován za nealergenní.
Receptury
Čaj na močové cesty
1–2 čajové lžičky sušené nati zlatobýlu zalijte 250 ml vroucí vody. Nechte louhovat 10 minut a sceďte. Pijte 2–3× denně po dobu jednoho až dvou týdnů.
Zlatobýlový obklad na rány
Silný odvar ze sušené nati (2 polévkové lžíce na 250 ml vody) nechte vychladnout a přikládejte pomocí gázy na špatně se hojící rány nebo ekzémy.
