Lékořice lysá
Vědecké jméno: | Glycyrrhiza glabra L. |
Říše: | Plantae |
Třída: | Magnoliopsida |
Řád: | Fabales |
Čeleď: | Fabaceae |
Lidové názvy: | likořice, osládeř, sladké dřevo, sladké koření, sladké žíly, sladký kořen, sladovka lékořina |
Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra) je vytrvalá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae), známá především pro svůj sladký kořen, který se využívá v tradičním léčitelství, potravinářství i kosmetice. Botanický název „Glycyrrhiza“ pochází z řečtiny – glykys znamená „sladký“ a rhiza „kořen“. Sladkost kořene je způsobena látkou glycyrrhizin, která je až 50× sladší než cukr.
Lékořice je vysoce ceněna pro své protizánětlivé, expektorační a harmonizující účinky na hormonální systém. Používá se jako podpůrný prostředek při kašli, žaludečních vředech, chronické únavě i stresu. Zároveň je významnou součástí tradiční čínské, ajurvédské i evropské medicíny. Charakteristická chuť lékořice je rovněž oblíbená v cukrovinkách, sirupech a bylinných směsích.
Historie
Lékořice lysá patří k nejstarším známým léčivým rostlinám v historii lidstva. Její využití sahá až do starověkého Egypta, kde byla oblíbená mezi faraony – v hrobce krále Tutanchamona byly nalezeny stopy lékořice jako součást pohřební výbavy. Egypťané ji používali ve směsích na kašel, k usnadnění trávení i k dochucení nápojů.
V Mezopotámii byla lékořice součástí hliněných tabulek s lékopisy, zatímco v antickém Řecku ji popisovali lékaři jako Hippokratés či Dioskúridés, kteří doporučovali její užití při zánětech a onemocněních plic. Římané ji pak rozšířili po celé říši jako univerzální lék.
Ve středověku byla lékořice hojně pěstována v klášterních zahradách a ceněna pro své „zvlhčující“ a „zjemňující“ vlastnosti. V 16. a 17. století se dostává i do evropských farmakopoeií, kde zaujímá své pevné místo jako prostředek při suchém kašli, pálení žáhy či zánětech žaludku.
V tradiční čínské medicíně je lékořice známa pod jménem gan cao a považuje se za harmonizující složku, která vyvažuje ostatní bylinky ve směsi. Je jednou z nejčastěji používaných rostlin v čínských recepturách. Rovněž v ajurvédě je považována za posilující rostlinu pro nervový i endokrinní systém.
Popis
Lékořice lysá je vytrvalá bylina s dlouhým vřetenovitého kořenem a válcovými výběžky. Má 50-100 cm vysoký přímý stonek, na rubu lepkavými listy a řapíkaté střapce s modrofialovými květy. Plody jsou 3-4 semenné lusky. Má slabý charakteristický pach a sladkou, mírně škrabľavú chuť . Neloupaný je pokryt hnědavým korkem, loupaný má sírovožltú barvu.
Kvetení
Kvete od června do července.
Pěstování lékořice
Pěstujeme v hluboké kypré střední živné půdě ve sluneční chráněné poloze. Rozmnožujeme vegetativně, protože semena, pokud vůbec dozrají, mají tvrdý obal a pomalu a špatně klíčí. Kořenové odnože, získané při jarním nebo podzimním sběru, vysazujeme do dobře obrobeného a pohnojeného pozemku alespoň do 10-20 cm hloubky na vzdálenost 80-100 cm, nebo do staré kultury. První rok můžeme prostor využít pro mezikulturní. Rostliny na podzim sestříháme a zaházíme slamněným hnojem (zima jim škodí). Vydrží na místě desítky let. Rostlina je u nás šlechtěná.
Sběr
Sbíráme kořen a výběžky - nejdříve po třetím roce vegetace. Vykopeme ho opatrně ze země, rychlé omyjeme a neloupaný , nebo loupaný sušíme při teplotě do 35 °C. Uchováváme dobře uzavřený a chráníme před vlhkem a hmyzem.
Co lékořice obsahuje
Obsahuje velice sladkou glycyrrhizovou kyselinu (glycyrhizin), vázanou v rostlině ve formě draselné nebo vápenaté soli, jejíž aglykon je kyselina glycyrhetinová, dale malé množství saponinů, flavonový a izoflavónové glykosidy (likviricín, izilikviricín), oxykumarínové glykosidy (umbeliferón, herniarín) a jiné látky.
Vlastnosti lékořice
Lékořice je léčivá i technická droga. Tvoří součást čajových směsí a jiných léčivých přípravků. Připravuje se z ní i oficinální surový výtažek az tohoto dále čištěný výtažek (succus liquiritiae crudus, succus liquiritiae depuratus). Obvykle v čajových směsích prospívá při kašli a chrapotu, při zácpě a nadýmání, jakož i při močových kamenech, žaludečních vředech atd. Napomáhá látkové přeměně. Podle literatury má i hormonální účinky. V cukrářství se z drogy vyrábí pendrek.
Při dlouhotrvajícím užívání může dojít k zadržování vody v tkáni a tím ke vzniku edémů (otoků) v organismu, zvýšení krevního tlaku, dýchacím potížím a pod.
Autor: Mgr. Lenka Dvořáková