Vřes obecný

Vřes je nízkorostoucí keř, který dorůstá do výšky 20 až 50 centimetrů a má poléhavý půdopokryvný tvar. Vyskytuje se v jediném druhu, má ale velké množství kultivarů lišících se tvarem koruny, barvou jehličí i květů a nároky na pěstování. Většinou ale tvoří drobné keříky s jehlicovitými, stálezelenými listy, na kterých na podzim vykvétají vonící kvítky.

Historie

Vřes byl ve starých keltských a germánských kulturách považován za posvátnou rostlinu. Věřilo se, že chrání proti zlým silám a podporuje duchovní očistu. V lidové medicíně se používal při chorobách močových cest, při revmatismu i při nespavosti. Ve Skotsku se z něj tradičně pletly rohože, střešní krytiny nebo i provazy, a z květů se vyráběl čaj či léčivý med. Jeho dřevo bylo ceněno pro svou tvrdost a trvanlivost.

Popis

Vřes kvete od srpna do září. Jeho květy mají růžovou nebo růžovofialovou barvu, ale občas najdeme i bíle kvetoucí rostliny. Kvítky jsou také drobné, výrazné tyčinky, uspořádané v hroznech a latách. Plodem vřesu je tobolka. K růstu vyžaduje humózní vřesovištní půdu a místa plná slunce.

Výskyt

Vřes je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Asie. Převládá na vřesovištích a rašeliništích v Evropě až po Turecko a také v severozápadní Africe a v některých bažinných porostech. Hojně se vyskytuje také v kyselých dubových a borových lesích.

Roste hojně na nevápnitých písčitých a rašelinných lesních půdách. Tvoří celé souvislé porosty zvané vřesoviště. Je ukazatelem kyselé půdy.

Užívané části

V léčitelství se využívá především kvetoucí nať (Herba callunae), případně jen květy. Sklízí se za suchého počasí v plném květu a suší se ve stínu nebo při mírné teplotě. Usušená droga má příjemnou, nasládlou vůni a hořce svíravou chuť.

Využití

Vřesu jsou přisuzovány detoxikační účinky a je hodně používán i v léčitelství. Léčí dnu, pomáhá při revmatismu a otocích nohou. Vřes se doporučuje jako lék při zánětech ledvin a močových cest. Působí močopudně a považuje se za rostlinu, která nemá žádné nežádoucí účinky. Dezinfikuje močové cesty a dá se použít také jako sedativum.

Používá se v kombinacích s jinými bylinkami jako močopudný, desinfekční a protizánětlivý prostředek na močové cesty, má potopudné a sedativní účinky. Zlepšuje spánek.

Kontraindikace

Vzhledem je mu podobný příbuzný rod vřesovece (Erica L., č. Vřesovec) s uspořádanými listy a jasnoružovými květinami, který nesbíráme. Nezaměňovat.

Zajímavosti

Vřes obecný má silný kulturní i duchovní význam. V keltské i germánské tradici byl považován za rostlinu očisty, ochrany a klidu. Ve Skotsku se říká, že bílý vřes nosí štěstí – je však velmi vzácný.

Vřes je důležitou rostlinou pro včelaře – poskytuje nektar i pyl a dává vzniknout tmavému, aromatickému vřesovému medu.
Dříve se ze sušeného vřesu pletly rohože, matrace a také se používal jako stelivo pro hospodářská zvířata. Vřesové dřevo bylo používáno na výrobu dýmek a rukojetí nářadí.

V některých evropských zemích se považuje za symbol podzimu a věčnosti, a je oblíbený i jako okrasná rostlina na hřbitovech.

V lidovém léčitelství se vřes spojoval s tzv. „čistotou krve“ a často byl součástí jarních detoxikačních směsí.

Receptury

Nálev na močové cesty
1 čajová lžička sušeného květu nebo natě vřesu se přelije 250 ml vroucí vody. Nechá se 10–15 minut louhovat, poté se scedí. Pije se 2–3× denně při zánětech močových cest nebo ledvin.

Sedativní čaj při nespavosti
Smíchejte 1 díl vřesu, 1 díl meduňky a 1 díl chmele. 1 čajová lžička směsi na 250 ml vody, louhujte 10 minut. Pije se večer před spaním.

Koupel při ekzémech a vyrážkách
Silný odvar z 3–4 lžic sušené natě vřesu na 1 litr vody přidejte do koupele. Koupel by měla trvat 15–20 minut a lze ji opakovat 2–3× týdně.