Vanilovník plocholistý

Vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia) je tropická orchidej, která je známá především jako zdroj pravé vanilky – jednoho z nejznámějších a nejcennějších koření světa. Rostlina pochází z oblasti Střední Ameriky a Mexika, ale dnes se pěstuje především na Madagaskaru, Réunionu, v Indonésii a v dalších tropických regionech. Lidově bývá označován jako vanilka, pravá vanilka nebo také vanilkovník.

Vanilka, známá svým charakteristickým sladce kořenitým aroma, se používá především v potravinářství, parfumerii a aromaterapii. Její vůně je považována za jednu z nejpříjemnějších přírodních vůní a má i mírné uklidňující a afrodiziakální účinky. Vanilovník patří k několika málo orchidejím, jejichž plody se využívají k lidské konzumaci.

Historie

Pěstování vanilovníku má svůj původ v předkolumbovském Mexiku, kde Aztékové používali vanilku jako aromatickou přísadu do nápoje z kakaových bobů zvaného „xocolatl“. Po dobytí Mexika přivezli Španělé vanilku do Evropy, kde si rychle získala oblibu pro své jedinečné aroma.

Až do 19. století se vanilka pěstovala téměř výhradně v Mexiku, protože místní druh včely (Melipona) byl jediným známým přirozeným opylovačem. Teprve v roce 1841 objevil mladý otrok Edmond Albius na ostrově Réunion techniku ručního opylování, která umožnila rozšířit pěstování vanilky do dalších oblastí. Tím začala éra komerční produkce vanilky v Indickém oceánu.

Výskyt

Divoký vanilovník plocholistý roste v tropických lesích Střední Ameriky, zejména v oblastech Mexika, Belize a Hondurasu. Jako kulturní rostlina je dnes pěstován především na Madagaskaru, který je největším světovým producentem vanilky, dále v Indonésii, Indii, Ugandě a na ostrovech Réunion a Tahiti.

Popis

Vanilovník plocholistý je stálezelená liána, která v přírodě dorůstá délky až 20 metrů. Má tlusté, masité stonky a eliptické ploché listy, které jsou střídavě uspořádané. Květy jsou bělavě zelené nebo nažloutlé, typické orchidejovitého tvaru, a rozkvétají postupně. Každý květ kvete pouze jeden den. Plodem je protáhlá tobolka – vanilkový lusk –, který dosahuje délky 15–25 cm. Po fermentaci a sušení získává typickou tmavohnědou barvu a intenzivní aroma.

Užívané části

Nejvíce využívanou částí rostliny jsou plody, tedy vanilkové lusky, které se po fermentaci stávají zdrojem vanilkového aroma. V některých kulturách se využívají také květy a výtažky z listů, avšak komerčně významný je výhradně fermentovaný lusk.

Účinné látky

• Vanilin – hlavní aromatická látka, odpovědná za typické vanilkové aroma
• Piperonal – jemně vonící látka s relaxačními účinky
• Třísloviny – mírně stahující účinek
• Organické kyseliny – přispívají k chuti a stabilitě aroma
• Glykosidy – přirozeně se vyskytující sloučeniny podporující aroma

Účinky vanilky

• Podpora dobré nálady a snížení stresu
• Mírné afrodiziakální účinky
• Uklidnění nervového systému a podpora spánku
• Zklidnění trávicího systému
• Antioxidační působení
• Podpora činnosti srdce a krevního oběhu

Použití

Vanilka se využívá především v potravinářském průmyslu – jako přísada do sladkostí, zmrzlin, čokolády, pečiva, ale i do likérů či čajů. V kosmetickém průmyslu se používá v parfémech, tělových mlécích a masážních olejích. V aromaterapii se uplatňuje vanilkový olej nebo esence, které mají relaxační a zklidňující účinky. V lidové medicíně byla vanilka užívána jako prostředek na povzbuzení chuti k jídlu, proti nevolnosti a jako přírodní afrodiziakum.

Nežádoucí účinky

Při běžném použití je vanilka velmi dobře snášena. U citlivých osob může při kontaktu s pokožkou způsobit podráždění. Přílišné vnitřní užívání extraktu nebo syntetického vanilinu může způsobit bolesti hlavy nebo nevolnost. Vzácně se mohou objevit alergické reakce.

Sběr

Plody vanilovníku se sklízejí ručně v době, kdy začínají žloutnout – přibližně 8–9 měsíců po opylení. Po sklizni následuje náročný proces fermentace, během něhož lusky získávají svou typickou barvu, aroma a léčivé vlastnosti. Fermentace trvá několik týdnů a probíhá kombinací napařování, sušení na slunci a uležení v tmavých prostorách.

Zajímavosti

Vanilka je druhé nejdražší koření na světě hned po šafránu, a to kvůli náročnosti ručního opylování a dlouhému procesu fermentace. Zajímavé je, že syntetický vanilin (často označovaný jako vanilinový cukr) je ve většině výrobků levnou náhražkou pravé vanilky a získává se nejčastěji z ligninu – vedlejšího produktu při výrobě papíru.

Původní národy Střední Ameriky považovaly vanilku za posvátnou rostlinu. V aztécké mytologii byla vanilka darem bohů a součástí obřadních nápojů. Dnes se pěstování pravé vanilky opět dostává do módy, zejména díky zvýšené poptávce po přírodních produktech a ručně vyráběném koření.

Receptury

• Vanilkový extrakt: Podélně rozřízněte 2 vanilkové lusky a vložte je do malé skleněné lahve. Zalijte 200 ml kvalitního alkoholu (např. vodky) a nechte louhovat alespoň 4 týdny na tmavém místě. Používá se k ochucení pečiva, pudinků nebo domácí zmrzliny.

• Vanilkový cukr: Jeden sušený lusk vložte do sklenice s cukrem a nechte uzavřené několik dní až týdnů. Vanilka předá cukru své aroma a vytvoří výbornou přírodní přísadu do dezertů.

• Vanilkový olej na pleť: Do 100 ml rostlinného oleje (např. mandlového) přidejte rozříznutý vanilkový lusk. Nechte macerovat při pokojové teplotě 2–3 týdny. Olej má zklidňující a jemně afrodiziakální účinky, vhodný k masáži i péči o pokožku.