Lopuch větší

Lopuch větší (Arctium lappa) je robustní dvouletá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), známá především díky svým výrazným listům a kulovitým květenstvím s háčkovitými zákrovními listeny, které se snadno zachycují na oděv nebo srst. V lidovém jazyce se mu říká také lopuch obecný, čertovský kořen, ušníček, klištík nebo plevel králů.

Ačkoliv je často považován za nevyžádaný plevel, lopuch má dlouhou tradici v léčitelství. Nejvíce se cení jeho mohutný kořen, který obsahuje látky s detoxikačními, protizánětlivými a močopudnými účinky. V tradiční medicíně se využívá při potížích s trávením, játry, ledvinami, při kožních chorobách, ale také jako tonikum podporující celkové zdraví. V některých zemích (např. v Japonsku, kde je znám jako gobó) je kořen lopuchu i ceněnou zeleninou.

Historie

Lopuch větší byl využíván jako léčivá a potravinová rostlina již od starověku. Ve starověkém Řecku a Římě byl považován za prostředek na čištění krve a léčbu kožních nemocí. Hippokratés jej doporučoval na léčbu vředů a oparů, zatímco Dioskúridés popisoval jeho kořen jako účinný lék proti hadímu uštknutí a popáleninám.

V tradiční evropské medicíně středověku byl lopuch součástí tzv. "očistných" kúrách a používal se k odstranění "zlých šťáv" z těla. Mniši ve středověkých klášterních zahradách jej pěstovali jako běžnou součást herbáře – uplatňoval se při kožních problémech, bolestech kloubů, ale i jako podpůrný prostředek při horečkách a revmatismu.

Během renesance byl lopuch běžnou složkou bylinářských knih. Přisuzovaly se mu afrodiziakální vlastnosti a věřilo se, že posiluje mužnost a obnovuje vitalitu. Ve venkovských oblastech Evropy byl oblíbeným domácím lékem na ekzémy, akné, ale i jako prostředek proti lupům a vypadávání vlasů. Zdejší ženy si z lopuchu připravovaly odvar pro oplach vlasů.

Popis