Vilín virginský

Vilín virginský (Hamamelis virginiana), známý také pod názvy čarodějnický ořech, americký ořech, ořešák čarodějnic nebo anglicky witch hazel, je opadavý keř či menší strom z čeledi virínovitých (Hamamelidaceae). Tato rostlina je ceněna především pro své léčebné vlastnosti a dlouhou tradici užívání v lidovém léčitelství severoamerických indiánů i evropské medicíně.

Historie

Vilín virginský má bohatou historii léčebného využití sahající až k původním obyvatelům Severní Ameriky. Indiánské kmeny, především Irokézové a Cherokee, používali výluhy z kůry a listů pro léčbu různých kožních onemocnění, zánětu očí, hemorrhoidů a jako krvácivé prostředky. Název "witch hazel" pochází z anglosaského slova "wice", což znamená "ohebný", odkazujícího na pružné větve rostliny.

Evropští kolonisté se s touto rostlinou seznámili v 17. století a rychle přijali její léčebné využití. V 19. století začala komerční výroba extraktů z vilínu virginského, když roku 1846 Theron T. Pond v Connecticut založil první továrnu na výrobu hamamelis vody. Tato "Pond's Extract" se stala jedním z prvních komerčně úspěšných přírodních léčiv v Americe.

V evropské medicíně se vilín virginský začal používat teprve v 19. století, kdy byl dovezen z Ameriky. Rychle si získal oblibu mezi lékaři a lékárníky pro své protizánětlivé a svíravé účinky.

Výskyt

Vilín virginský je původní rostlinou východní části Severní Ameriky, kde roste od jihovýchodní Kanady po severní Floridu a od Atlantského pobřeží po východní Texas a Minnesota. Přirozeně se vyskytuje v listnatých a smíšených lesích, často v podhůří a na svazích kopců.

Rostlina preferuje částečně stinná stanoviště s dobře propustnou, lehce kyselou půdou bohatou na humus. Snáší různé půdní podmínky, od písčitých po jílovité půdy, a je poměrně tolerantní k suchu i mrazu. Dnes se pěstuje jako okrasná rostlina i v Evropě, kde se dobře aklimatizovala v mírném podnebí.

Popis

Vilín virginský je opadavý keř nebo menší strom dorůstající výšky 3-6 metrů, výjimečně až 10 metrů. Má rozložitou korunu s nepravidelnými větvemi. Kůra je hladká, šedohnědá, u starších exemplářů může být lehce šupinatá.

Listy jsou střídavé, vejčité až obvejčité, 7-15 cm dlouhé a 5-10 cm široké. Mají asymetrickou bázi a hrubě pilovitý okraj. Na jaře a v létě jsou tmavě zelené, na podzim se zbarvují do krásných žlutých až oranžových odstínů.

Nejcharakterističtějším znakem vilínu jsou jeho neobvyklé květy, které se objevují na podzim, často současně s opadáváním listů nebo i poté. Květy jsou žluté, mají čtyři úzké, stužkovité okvětní lístky dlouhé 1-2 cm, které vypadají jako tenké žluté proužky. Květy jsou oboupohlavné a rostou ve svazečcích po 2-4.

Plody jsou dvoukomoré tobolky, které dozrávají za rok po opylení. Při dozrání se tobolky otevírají a vystřelují černé, lesklé semena na vzdálenost až 10 metrů.

Užívané části

V léčebných účelech se používají především listy a kůra vilínu virginského. Pro farmaceutické a kosmetické účely se nejčastěji využívají mladé větvičky s kůrou, které se sbírají na jaře nebo na podzim. Listy se sbírají během vegetačního období, nejlépe v létě, kdy obsahují nejvíce aktivních látek.

Méně často se používají také květy, které mají podobné, ale slabší účinky než listy a kůra. Pro domácí použití se nejčastěji využívají sušené listy.

Účinné látky vilínu

Vilín virginský obsahuje široké spektrum bioaktivních látek, které jsou zodpovědné za jeho léčebné účinky:

• Třísloviny (8-12 %): především hamamelitanin, které jsou hlavními aktivními složkami odpovědnými za svíravé účinky
• Flavonoidy: kvercetin, kaempferol a jejich glykosidy s antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi
• Silice (0,1-0,5 %): obsahující safrol, eugenol a další aromatické sloučeniny
• Saponiny: hamamelisaponin a další triterpénové saponiny
• Fenolové kyseliny: kyselina gallová, kávová a chlorogenová
• Organické kyseliny: především kyselina šťavelová
• Anthokyanidy: odpovědné za antioxidační aktivitu
• Cholin: neurotransmiter s vazodilatačními účinky

Účinky

Vilín virginský má široké spektrum farmakologických účinků, které jsou dobře zdokumentovány vědeckými studiemi:

Svíravé (adstringentní) účinky jsou nejcharakterističtější pro tuto rostlinu. Třísloviny způsobují stažení kožních pórů a sliznic

Protizánětlivé účinky jsou způsobeny především flavonoidy a tříslovinami, které inhibují uvolňování zánětlivých mediátorů a snižují lokální zánětlivou reakci. Tyto vlastnosti činí vilín účinným při léčbě ekzémů, dermatitid a dalších zánětlivých onemocnění kůže.

Hemostatické účinky spočívají ve schopnosti zastavovat krvácení díky svíravým vlastnostem a lokální vazokonstrikci. Proto se tradičně používá při menších ranách, řezných poraněních a krvácení z dásní.

Antioxidační aktivita je zajišťována flavonoidy a fenolickými kyselinami, které chrání buňky před poškozením volnými radikály a podporují proces hojení.

Antimikrobiální účinky byly prokázány proti některým bakteriím a houbám, což podporuje využití při léčbě infekcí kůže a sliznic.

Lokálně analgetické účinky přinášejí úlevu od bolesti a svědění, což je užitečné při různých kožních onemocněních.

Použití

Vilín virginský nachází široké uplatnění jak v tradiční, tak v moderní medicíně. V současnosti je jednou z nejpoužívanějších léčivých rostlin v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. V dermatologii se používá při léčbě akné, ekzémů, dermatitid, lupénky a dalších kožních onemocnění. Hamamelis voda je oblíbenou součástí pleťových vod pro mastnou a problematickou pleť díky svým svíravým a protizánětlivým účinkům. V ústní hygieně se využívá při zánětech dásní, aftech a dalších problémech dutiny ústní. Výplachy s hamamelis pomáhají zpevnit dásně a zmenšit jejich krvácivost.

Nežádoucí účinky

Vilín virginský je obecně považován za bezpečnou rostlinu s minimálními nežádoucími účinky při správném použití. Většina vedlejších účinků je spojena s nesprávnou aplikací nebo přecitlivělostí.

Sběr

Sběr vilínu virginského vyžaduje znalost správných postupů a optimálních časových období pro získání maximálního obsahu aktivních látek.

Kůru je nejlepší sbírat na jaře před rašením nebo na podzim po opadu listů, kdy je koncentrace tříslovin nejvyšší. Sbírá se z mladých větviček tloušťky 1-3 cm. Kůra se opatrně loupá v páscích a suší ve stínu při teplotě do 40°C.

Listy se sbírají během vegetačního období, ideálně v létě od června do srpna, kdy obsahují nejvíce aktivních složek. Vybírají se zdravé, nepoškozené listy z mladých výhonů. Sušení probíhá ve stínu na dobře větraném místě nebo v sušárně při teplotě do 35°C.

Květy se sbírají na podzim během kvetení, což je obvykle od září do listopadu. Používají se čerstvé nebo se rychle suší při nízké teplotě.

Sušené suroviny se skladují v uzavřených nádobách na suchém a tmavém místě. Při správném skladování si zachovají účinnost až dva roky.

Zajímavosti

Vilín virginský je rostlina plná zajímavých botanických a kulturních zvláštností, které z něj činí jednu z nejpozoruhodnějších severoamerických léčivek.

Neobvyklým fenoménem je kvetení této rostliny na podzim, často až po opadu listů, kdy většina ostatních rostlin již ukončila svou vegetační sezónu. Tento jev umožňuje vilínu maximálně využít dostupné zdroje a vyhnutí se konkurenci s jinými rostlinami o opylovače. Květy jsou navíc mrazuvzdorné a mohou přetrvat i při lehkých mrazech.

Pozoruhodný je také mechanismus rozšiřování semen. Zralé tobolky se otevírają výbušně a vystřelují semena na vzdálenost až 10 metrů rychlostí přibližně 12 metrů za sekundu. Tento balistický mechanismus patří mezi nejúčinnější způsoby šíření semen v rostlinné říši.

Zajímavostí je také to, že vilín virginský patří mezi rostliny s nejdelší dobou vývoje plodů - od opylení do zralosti semen trvá celý rok. Během této doby rostlina současně kvete a nese zralé plody z předchozího roku.

Receptury

Hamamelis voda (destilát) Čerstvé listy a mladé větvičky s kůrou (500 g) se destilují s vodou v poměru 1:2. Získaný destilát se používá k výplachům, obkladům nebo jako pleťová voda. Uchovává se v lednici maximálně 6 měsíců.

Výluh z listů 2 čajové lžičky sušených listů se zalije 250 ml vroucí vody a nechá se louhovat 10-15 minut. Po scezení se používá k výplachům úst, očí nebo jako obklad na hemoroidy. Aplikuje se 2-3x denně.

Tinktura z kůry 50 g sušené kůry se zalije 250 ml 70% alkoholu a nechá se macerovat 14 dní na tmavém místě za občasného promíchání. Po scezení se tinktura ředí vodou v poměru 1:5 a používá se k vnějším aplikacím.

Mast na hemoroidy 10 ml tinktury z hamamelis se vmíchá do 90 g neutrální mastné základny (vazelína nebo lanolin). Mast se aplikuje 2-3x denně na postižená místa.

Gel na křečové žíly 20 ml hamamelis vody se vmíchá do 80 g neutrálního gelu. Přidá se 5 kapek silice z rozmarýnu pro zlepšení prokrvení. Gel se aplikuje lehkým masážními pohyby 2x denně.

Pleťová voda pro mastnou pleť 100 ml hamamelis vody se smíchá s 50 ml růžové vody a 2 ml glycerinu. Směs se používá k ošetření pleti ráno a večer pomocí vatového tamponu.

Kontraindikace

Vnitřní užívání je kontraindikováno u dětí do 12 let, těhotných a kojících žen bez konzultace s lékařem. Osoby s poruchami trávení, zejména s gastritidou nebo vředovou chorobou, by měly být opatrné při vnitřním užívání vzhledem k obsahu tříslovin.

Při současném užívání léků na ředění krve je nutná konzultace s lékařem, protože hamamelis může zesilovat jejich účinek. Dlouhodobé vnitřní užívání vysokých dávek není doporučeno.

Lékové interakce

Vilín virginský může ovlivnit účinnost některých léčiv. Třísloviny mohou snižovat vstřebávání některých léků při současném perorálním podání, proto se doporučuje dodržet minimálně dvouhodinový rozestup.

U pacientů užívajících antikoagulancia nebo antiagregancia je nutná opatrnost, protože hamamelis může zesilovat jejich účinek a zvyšovat riziko krvácení. Při diabetu je třeba pečlivě monitorovat hladinu cukru v krvi, protože některé složky mohou ovlivňovat glykémii.

Autor: Mgr. Lenka Dvořáková