Zemědým lékařský

Zemědým je půvabná jednoletá bylinka s rozvětvenou osou a mnoho ráz pérovitě stříhanými, šedými listy, jejichž segmenty jsou dvoudílné až trojdílné. Souměrné květy jsou seskupeny do řídkých střapců, kvetoucí od jara do podzimu, barva růžovočervená až tmavočervená. Tyčinky jsou dvousvazkové. Plody jsou kulovité nažky.

Historie

Zemědým byl využíván už ve starověkém Řecku a Římě. Dioskuridés i Galén jej doporučovali jako prostředek na očistu krve a pokožky. Ve středověku se považoval za bylinu „vypuzující melancholii“, protože se věřilo, že očišťuje tělo i mysl. V renesanční fytoterapii se používal zejména při žloutence, ekzémech a k podpoře funkce jater. Zmínky o zemědýmu najdeme i v tradičním léčitelství střední Evropy, kde byl hojně sbírán a přidáván do očistných směsí a čajů na „krev“.

Výskyt

Pole, zahrady, rumiště v Evropě až centrální Asii. Vyžaduje vlhké, výživné, písčito-hlinité půdy, zásadité až mírně kyselé a humózní. Je u nás poměrně hojný.

Popis

Zemědým je jednoletá bylina s tenkým, rozvětveným stonkem a jemně členěnými, šedozelenými listy připomínajícími kapradinu. Dorůstá výšky 20–50 cm. Květy jsou drobné, narůžovělé až světle fialové, s tmavší špičkou, uspořádané v hroznech. Kvete od května do září. Plodem je malá kulovitá nažka. Celá rostlina má jemnou vůni a při sušení působí „kouřovým“ dojmem.

Sběr zemědýmu

Sbírá se kvetoucí nať. Řežeme ji nad zemí, nebo vytrháváme i s kořenem, který pak i se spodní částí stonku odstraníme. Sušíme většinou přirozeným teplem v tenkých vrstvách, neobracíme, při teplotě do 40-50 °C. Uchováváme odděleně, dobře uzavřeny. Chráníme před světlem, vlhkem.

Užívané části

Pro léčebné účely se sbírá kvetoucí nať (Herba fumariae), ideálně na počátku kvetení, kdy obsahuje nejvíce účinných látek. Nať se suší rychle ve stínu, aby si zachovala barvu a vůni. Po úplném usušení má hořkou chuť a lehce dýmavou vůni. Ve fytoterapii se používá jako surovina pro čaje, nálevy a tinktury.

Využití

Zemědým povzbuzuje činnost jater, žlučníku, střev i žaludku a čistí kůži. Čaj z něj čistí krev. Je vhodný na sedací koupele při hemoroidech a rakovině konečníku. Je velmi účinnou bylinou při kožních vyrážkách, kožních ekzémech a oparu. Pozor ale na dávkování, ve vyšších dávkách může ztížit dýchání.

Zajímavosti

Zemědým si získal pověst magické rostliny. Ve středověku se pálil na ohništích jako vykuřovadlo k odhánění zlých duchů a nemocí. Jeho „dým“ měl údajně čistit nejen tělo, ale i duši.

Některé studie ukazují, že obsažený alkaloid protopin má podobnou chemickou strukturu jako některé neuroaktivní látky, a proto se zkoumá jeho vliv na centrální nervový systém.

Ve francouzské bylinářské tradici se zemědým považoval za klíčovou jarní rostlinu pro očistné kúry a byl součástí tzv. „krvavých čajů“ – směsí na pročištění krve.

Jeho vědecký rodový název Fumaria pochází z latinského „fumus terrae“ – „kouř země“, což krásně vystihuje jeho vzhled i symboliku v tradičním léčitelství.

Receptury

Čaj na játra a žlučník
1 čajová lžička sušené nati zemědýmu se zalije 250 ml vroucí vody. Nechá se louhovat 5–7 minut, poté se scedí. Pije se 2× denně, nejlépe před jídlem.

Obklad na ekzém
Silný odvar (2 lžíce sušené nati na 250 ml vody) se nechá vychladnout, poté se v něm namočí gáza a přikládá na postižené místo 2–3× denně. Pomáhá zklidnit svědivé a zanícené projevy.

Tinktura
50 g čerstvé nebo 20 g sušené natě zalijte 100 ml 40% alkoholu. Nechte 2 týdny na tmavém místě, občas protřepte. Poté sceďte a užívejte 10–15 kapek denně do vody.