Durman obecný

Durman obecný (Datura stramonium) je jednoletá bylina z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Patří mezi nejznámější jedovaté rostliny Evropy a současně mezi rostliny s dlouhou historií léčebného i rituálního využití. V anglicky mluvících zemích je znám pod názvy Jimsonweed, Thorn Apple nebo Devil's Trumpet.

Rostlina obsahuje silně účinné tropanové alkaloidy, které ovlivňují centrální nervový systém. Již malé překročení léčebné dávky může způsobit těžkou otravu. Z tohoto důvodu je dnes durman využíván především jako zdroj farmaceutických látek a jeho samoléčba se důrazně nedoporučuje.

Historie

Historie durmanu sahá hluboko do starověku. Původ rostliny není zcela objasněn, za pravlast bývá považována Střední Amerika nebo oblast tropické Ameriky. Odtud se rozšířil do Evropy, Asie i Afriky.

V mnoha kulturách byl využíván při náboženských obřadech a šamanských rituálech. Indiánské kmeny Severní a Střední Ameriky jej používaly k navození změněných stavů vědomí a vizí. Ve středověké Evropě byl spojován s čarodějnictvím a údajnými magickými praktikami.

V novověku se začaly studovat jeho léčivé vlastnosti. Významné bylo zejména využití při léčbě astmatu a křečovitých stavů. Později byly účinné látky izolovány a začaly se používat v moderní medicíně.

Výskyt

Durman obecný je dnes rozšířen téměř po celém světě. Daří se mu zejména v teplých a mírných oblastech.

V České republice se vyskytuje roztroušeně jako plevelná rostlina. Nejčastěji roste:

• na rumištích
• kolem cest a železnic
• na skládkách a navážkách
• na okrajích polí
• v zahradách a kompostech

Preferuje půdy bohaté na dusík a dobře snáší narušená stanoviště.

Popis

Durman obecný je robustní jednoletá bylina dorůstající výšky přibližně 30 až 150 cm. Lodyha je přímá, silně větvená a často má nafialovělý nádech.

Listy jsou střídavé, vejčité až široce trojúhelníkovité, výrazně laločnaté a na okrajích nepravidelně zubaté. Při rozemnutí vydávají charakteristický nepříjemný zápach.

Květy jsou velké, nálevkovité, bílé až lehce nafialovělé a mohou dosahovat délky až 10 cm. Otevírají se převážně večer a v noci.

Plodem je vejčitá ostnitá tobolka připomínající malého ježka. Po dozrání puká a uvolňuje velké množství černých semen.

Užívané části

V minulosti se využívaly zejména:

• listy
• semena
• nať
• kořeny (výjimečně)

V současnosti se pro léčebné účely používají především izolované účinné látky získané farmaceutickým zpracováním.

Účinné látky

Mezi nejvýznamnější obsahové látky patří:

• atropin
• hyoscyamin
• skopolamin (hyoscin)
• tropanové alkaloidy
• třísloviny
• flavonoidy
• silice
• minerální látky

Koncentrace alkaloidů se výrazně liší podle stáří rostliny, podmínek růstu i jednotlivých částí rostliny.

Účinky durmanu

Účinné látky durmanu působí především na parasympatický nervový systém. Ovlivňují činnost hladkého svalstva, sekreci žláz i některé mozkové funkce.

Mezi hlavní účinky patří:

• uvolnění křečí hladkého svalstva
• rozšíření průdušek
• rozšíření zornic
• snížení tvorby slin a hlenu
• tlumení nevolnosti
• ovlivnění centrálního nervového systému
• vyvolání halucinací při vyšších dávkách

Prokázané účinky

Moderní medicína potvrzuje zejména účinky látek izolovaných z durmanu:

• bronchodilatační účinek (rozšíření průdušek)
• spasmolytický účinek (uvolnění křečí)
• antiemetický účinek (potlačení nevolnosti a zvracení)
• mydriatický účinek (rozšíření zornic)
• snížení sekrece slinných a potních žláz
• podpora léčby některých neurologických a očních onemocnění prostřednictvím farmaceutických preparátů

Použití

Historicky byl durman využíván při léčbě:

• astmatu
• černého kašle
• bolestivých křečí
• neuralgií
• revmatických obtíží

Sušené listy byly součástí takzvaných astmatických cigaret, jejichž kouř měl uvolňovat dýchací cesty.

V současnosti se samotná rostlina téměř nepoužívá. V medicíně nacházejí využití především izolované alkaloidy, například atropin a skopolamin.

Nežádoucí účinky

Durman patří mezi silně jedovaté rostliny. Otrava může vzniknout již po požití malého množství semen nebo listů.

Mezi příznaky otravy patří sucho v ústech, rozšířené zornice, zrychlený tep, zarudnutí kůže, zmatenost, halucinace, dezorientace, agresivita, křeče a bezvědomí.

V těžkých případech může dojít k selhání dýchání a smrti.

Zvláště ohrožené jsou děti, které mohou být přitahovány nápadnými plody.

Sběr

Vzhledem k vysoké toxicitě není sběr durmanu pro domácí léčebné účely doporučován.

Pro farmaceutické účely se tradičně sbíraly listy během období květu a semena po dozrání plodů. Při manipulaci je vhodné používat ochranné rukavice, protože alkaloidy mohou být vstřebávány i přes pokožku.

Zajímavosti

Durman je jednou z rostlin, které jsou nejčastěji spojovány s evropskými pověstmi o čarodějnicích. Podle historických záznamů byl součástí takzvaných „čarodějnických mastí“, které obsahovaly směsi několika jedovatých lilkovitých rostlin.

Nápadné ostnité plody daly vzniknout řadě lidových názvů souvisejících s ježky nebo ostnatými jablky. Každá tobolka může obsahovat stovky semen, což přispívá k rychlému šíření rostliny.

Přestože je durman velmi nebezpečný, některé jeho alkaloidy patří mezi důležité látky moderní medicíny. Atropin je například používán v urgentní medicíně a očním lékařství.

Případy otrav bývají pravidelně zaznamenávány po celém světě, často v souvislosti s experimentováním s halucinogenními účinky rostliny.

Receptury

Vzhledem k vysoké toxicitě durmanu nejsou doporučovány žádné domácí receptury ani samostatná příprava léčivých prostředků.

Historicky byly používány například:

• astmatické cigarety ze sušených listů
• odvary a nálevy
• masti k zevnímu použití

Tyto postupy jsou dnes považovány za rizikové a z hlediska bezpečnosti nevhodné.

Ochrana a bezpečnost

Durman obecný není v České republice zvláště chráněným druhem. Při jeho výskytu v zahradách nebo v blízkosti dětských hřišť je však vhodné dbát zvýšené opatrnosti.

Rostlinu by neměly sbírat ani zpracovávat děti a osoby bez odborných znalostí. Jakékoli využití durmanu k samoléčbě představuje významné zdravotní riziko.

Zdroje:

• NOVÁK, Jan. Jedovaté rostliny kolem nás. Svět rostlin. Praha: Grada, 2007. ISBN 9788024715490.
• KREMER, Bruno P. Jedovaté rostliny. Příroda do kapsy. Praha: Svoboda, 2001. ISBN 80-205-1023-0.
• HÁJKOVÁ, Alena. Jedovaté rostliny. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 1994.

Autor: Mgr. Lenka Dvořáková