Tinktura z jeřábu

Jeřáb ptačí je strom z čeledi růžovitých původem z Evropy. Dorůstá do výšky kolem 15 metrů, kvete v květnu a červnu v bílých chocholících širokých 7 až 12 cm a má lichozpeřené listy. Roste rychle a nedožívá se většího stáří. Je také oblíbeným dekorativním stromem a jeho oranžovočervené plody, jeřabiny, dozrávají koncem srpna a v září. Jeřabinová tinktura je typický recept lidového léčitelství: tradice je dlouhá, klinických studií není ani jedna, a kolem syrových plodů koluje jedna oprávněná obava.

Co jeřabiny obsahují

Plody obsahují organické kyseliny, především kyselinu jablečnou, citronovou a vinnou, cukry a hodně sorbitolu, sladkého alkoholu, který dostal po jeřábu jméno a který ve větším množství působí projímavě. Dále karotenoidy, vitamin C, třísloviny, pektiny a polyfenoly: přehled z roku 2020 uvádí jako hlavní skupiny kyseliny kafeoylchinové, flavonoidy a proanthokyanidiny, tedy látky s antioxidačním účinkem ve zkumavce. Hořká chuť pochází z tříslovin a z kyseliny parasorbové, o které bude řeč níž.

Co o účincích víme

Lidové léčitelství připisuje jeřabinám mírně projímavý a močopudný účinek, podporu tvorby žluči, užití při revmatismu a pomoc při vyplavování močového písku. Při zánětech horních cest dýchacích se používal čaj nebo zavařenina. Nic z toho nebylo ověřeno na lidech. Oba velké přehledy rodu Sorbus z roku 2020 shodně konstatují, že biologické účinky se zkoumaly téměř výhradně na extraktech v laboratoři a jen v několika případech šlo o cílené studie, které by lidové použití potvrdily. Evropská léková agentura k jeřábu nevydala monografii ani jiný dokument. Jeřabinovou tinkturu je proto poctivé brát jako tradiční prostředek a hořkou tinkturu na trávení, u níž o přínosu rozhoduje spíš zkušenost než důkazy.

Proč jeřabiny až po mrazu

Syrové jeřabiny obsahují 4 až 7 mg kyseliny parasorbové v gramu plodu. Ta dráždí žaludeční sliznici a ve větším množství způsobí zvracení, průjem a může zatížit ledviny. Teplem nebo mrazem se mění na kyselinu sorbovou, běžný a neškodný konzervant. Odtud stará rada sbírat jeřabiny až po prvním mrazu. Studená lihová macerace plody nezahřeje, takže parasorbovou kyselinu sama o sobě neodstraní; v receptu proto plody buď sbíráme po mrazu, nebo je den předem zmrazíme. Semena navíc obsahují kyanogenní glykosid prunasin, proto plody jen rozmačkáme a nemixujeme. Šlechtěné sladkoplodé odrůdy (moravský sladkoplodý jeřáb) mají parasorbové kyseliny jen stopy a hodí se na tinkturu nejlépe.

Jak tinkturu užívat

Oficiální dávkování neexistuje, držte se proto obvyklých dávek bylinných tinktur: 20 až 30 kapek ve vodě dvakrát až třikrát denně, nejlépe před jídlem jako hořkou podporu trávení. Kúra tři až čtyři týdny, potom pauza. Při projímavém účinku dávku snižte.

Na co si dát pozor

• Syrové plody a děti. Několik snědených syrových jeřabin nic neudělá, hrst už může vyvolat zvracení a průjem, u malých dětí výrazněji. Tinkturu dětem nepodávejte.
• Ledviny a močové kameny. Při onemocnění ledvin tinkturu neužívejte. Močopudné prostředky při kamenech patří do rukou lékaře, kámen uvolněný ve špatnou chvíli skončí kolikou.
• Projímavý účinek. Sorbitol a organické kyseliny mohou způsobit nadýmání a řidší stolici, u citlivých lidí i při malých dávkách.
• Těhotenství, kojení, alkohol. Údaje o bezpečnosti nejsou, v těhotenství a při kojení tinkturu vynechte. Denní dávka obsahuje asi 1 ml čistého lihu.
• Záměna. Jeřáb ptačí nezaměňte s jeřábem muk nebo břekem, jejich plody jsou jiné; a červené bobule na keřích (brslen, zimolez, ptačí zob) jsou jedovaté. Jeřabiny poznáte podle lichozpeřených listů a plochých chocholíků plodů.

Postup

1. Jeřabiny otrhejte ze stopek, omyjte a nechte oschnout. Pokud jste je nesbírali až po mrazu, dejte je na 24 hodin do mrazáku: mráz rozloží dráždivou kyselinu parasorbovou na neškodnou kyselinu sorbovou.
2. Plody v nádobě lehce rozmačkejte vidličkou, ne mixérem: semena mají zůstat celá, obsahují kyanogenní glykosidy.
3. Zalijte alkoholem tak, aby byly plody zcela ponořené, nádobu uzavřete a nechte čtyři týdny macerovat na tmavém místě. Denně protřepejte.
4. Tinkturu sceďte přes sítko vyložené pláténkem, plody nemačkejte přes semena, a nalijte do tmavé lahve. Popište datem a uchovávejte v temnu a suchu, vydrží nejméně rok.
5. Užívejte 20 až 30 kapek ve vodě dvakrát až třikrát denně, kúru nepřekračujte nad tři až čtyři týdny.

Zdroje

• SARV, Viive; VENSKUTONIS, Petras R.; BHAT, Rajeev. The Sorbus spp.—Underutilised Plants for Foods and Nutraceuticals: Review on Polyphenolic Phytochemicals and Antioxidant Potential. Antioxidants, 2020, roč. 9, č. 9, čl. 813. DOI: 10.3390/antiox9090813.
• SOŁTYS, Agnieszka; GALANTY, Agnieszka; PODOLAK, Irma. Ethnopharmacologically important but underestimated genus Sorbus: a comprehensive review. Phytochemistry Reviews, 2020, roč. 19, č. 2, s. 491–526. DOI: 10.1007/s11101-020-09674-9.
• MASON, P. L. a kol. Long-term toxicity of parasorbic acid in rats. Food and Cosmetics Toxicology, 1976, roč. 14, č. 5, s. 387–394. DOI: 10.1016/S0015-6264(76)80174-5.
• IARC. Parasorbic acid. IARC Monographs on the Evaluation of Carcinogenic Risk of Chemicals to Man, Vol. 10, 1976; Supplement 7, 1987 (skupina 3). Dostupné z: https://inchem.org/documents/iarc/vol10/parasorbicacid.html