Topol osika

Topol osika (Populus tremula) je listnatý strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae), rozšířený po celé Evropě i části Asie. Patří mezi nejznámější druhy topolů, které jsou v naší krajině běžné. V češtině se mu říká také osika, osika obecná nebo třesavý topol – podle typického chvění jeho listů i při sebemenším větru.

Osika je původní součástí české flóry a významná dřevina jak z hlediska ekologie, tak tradičního léčitelství. Včely ji využívají jako jeden z hlavních zdrojů pryskyřic pro tvorbu propolisu – právě typická vůně propolisu je vůní pryskyřice z pupenů topolu.

Historie

Topol osika byl odedávna stromem, který provázel člověka v krajině i mytologii. Ve starověké Evropě byl považován za symbol proměnlivosti a pohybu, protože jeho listy se neustále třesou. Ve slovanské tradici byla osika spojována s odvrazením zlých sil a duchů. V lidovém léčitelství se topol používal již ve středověku. Z kůry, pupenů a listů se připravovaly odvary a tinktury, které se využívaly při horečkách, bolestech kloubů, zánětech močových cest či k podpoře hojení ran. V 19. století byla osika součástí farmakopoeí, především díky svému obsahu salicylových látek podobných těm, které se nacházejí ve vrbě.

Výskyt

Osika je rozšířena téměř po celé Evropě, včetně severní Skandinávie, a dále zasahuje až do Sibiře, Malé Asie a severní Afriky. V České republice roste hojně od nížin po podhorské oblasti, často na mezích, pasekách, v lesích i při cestách.

Preferuje lehčí, písčité půdy a dostatek světla. Díky své schopnosti tvořit výmladky z kořenů se dokáže rychle rozšiřovat a tvořit menší porosty i po kácení. Patří tak mezi dřeviny, které se uplatňují při obnově lesů po těžbě nebo požárech.

Popis

Topol osika je opadavý strom dorůstající výšky 15–25 metrů. Mladé stromy mají hladkou šedou kůru, která se s věkem stává tmavší a praská do mělkých rýh. Listy jsou okrouhlé až srdčité, s dlouhým, zploštělým řapíkem, který způsobuje charakteristické chvění listů při větru.

Květy se objevují brzy na jaře před olistěním, v podobě převislých jehněd. Osika je dvoudomá – samčí a samičí květy rostou na různých stromech. Plodem je tobolka, která po dozrání uvolňuje drobná semena opatřená chmýřím.

Užívané části

V léčitelství se využívá především kůra a pupeny, vzácněji listy. Kůra se sbírá brzy na jaře z mladých větví nebo stromků, pupeny pak těsně před rašením. Obsahují pryskyřice, třísloviny a salicylové deriváty s protizánětlivými účinky.

Účinné látky

• Salicylové glykosidy (např. populin, salicin)
• Flavonoidy (chrysin, apigenin, quercetin)
• Fenolické kyseliny (kyselina kávová, ferulová)
• Pryskyřice a silice
• Třísloviny
• Hořčiny a minerální látky

Účinky osiky

Osika působí protizánětlivě, analgeticky a mírně antisepticky. Díky obsahu salicylových látek má podobné účinky jako vrbová kůra a využívá se při bolestech svalů, kloubů a revmatických potížích. Pomáhá snižovat horečku a podporuje pocení, čímž napomáhá při nachlazení a chřipce.

Kůra a pupeny působí močopudně, a proto se uplatňují i při zánětech močových cest a ledvin. Zevně se přípravky z osiky používají na špatně se hojící rány a kožní infekce.

V aromaterapii se extrakty z osiky objevují jen zřídka, ale pryskyřice z pupenů má výraznou, balzámovou vůni, která tvoří základ charakteristického aroma propolisu.

Prokázané účinky

• Protizánětlivý účinek (salicylové deriváty inhibují enzym COX podobně jako aspirin)
• Snížení horečky a úleva při bolestech hlavy nebo kloubů
• Mírné antiseptické působení na močové cesty
• Podpora hojení ran a zánětů kůže
• Antioxidantní účinek flavonoidů

Použití

Topol osika se používá ve formě odvarů, tinktur nebo mastí. Odvar z kůry pomáhá při nachlazení, revmatismu a horečkách. Tinktura z pupenů se využívá při zánětech močových cest, prostaty a kloubů.

Pupeny jsou také důležitou surovinou pro výrobu propolisu, protože včely z nich sbírají pryskyřičné látky a přenášejí je do úlu. Právě typická vůně propolisu, kterou mnozí znají z apiterapie, pochází převážně z topolových pupenů.

V moderním fytoterapeutickém využití se extrakty z osiky objevují i jako doplněk při léčbě infekcí dýchacích cest a bolestí svalů po fyzické námaze.

Nežádoucí účinky

Přípravky z osiky jsou obecně dobře snášeny. U osob s alergií na salicyláty (např. aspirin) se však může objevit přecitlivělost. Nedoporučuje se užívat během těhotenství a při kojení bez konzultace s lékařem. Při vnějším použití je vhodné provést test snášenlivosti kvůli možné reakci na pryskyřice.

Sběr

Kůra se sbírá brzy na jaře, než začne proudit míza. Pupeny se sklízejí těsně před rašením a suší se na stinném místě při teplotách do 40 °C. Usušený materiál se uchovává v dobře uzavřených nádobách, chráněných před vlhkostí a světlem.

Zajímavosti

Osika je jedním z nejrozšířenějších stromů severní polokoule a patří mezi pionýrské dřeviny – rychle osidluje opuštěné plochy a podporuje obnovu lesa. Z jejích kořenů mohou vyrůstat nové výhonky i několik metrů daleko, takže vytváří celé klony geneticky totožných stromů.

Včely dávají topolu přednost při sběru pryskyřic pro výrobu propolisu. Tato hmota chrání úl před mikroorganismy, a má silné antibakteriální a protiplísňové vlastnosti. Charakteristická vůně propolisu, kterou zná každý včelař, je ve skutečnosti vůní topolových pupenů.

Dřevo osiky je měkké, lehké a snadno opracovatelné. Využívá se k výrobě zápalek, bedniček, ale i jako palivové dřevo. V minulosti byla osika považována za magický strom, který chrání dům před zlými duchy – větévky se často vkládaly do základů novostaveb.

Receptury

Odvar z kůry topolu osiky
Jednu polévkovou lžíci sušené kůry zalijeme 250 ml vody, přivedeme k varu a necháme 10 minut povařit. Poté scedíme a pijeme 2–3× denně při nachlazení, horečce nebo bolestech kloubů.

Tinktura z pupenů osiky
Čerstvé pupeny se zalijí 60% alkoholem v poměru 1:5 a nechají se 3 týdny louhovat. Po přecezení se užívá 15–20 kapek denně do vody nebo čaje. Tinktura má protizánětlivý a močopudný účinek.

Mast z pupenů topolu
50 g sušených pupenů se povaří v 250 g vepřového sádla nebo rostlinného oleje a směs se po 24 hodinách znovu zahřeje a přecedí. Mast se používá na bolavé klouby, revma a záněty kůže.

Zdroj:

• COOMBES, Allen J. Stromy: nový kapesní atlas. Přeložil Patricie FRECEROVÁ. Nový kapesní atlas. V Praze: Slovart, 2008. ISBN 978-80-7391-072-3.
• NOWOTTNICK, Klaus a KLIKA, Miroslav. Propolis: získávání - recepty - použití. Bratislava: Slovo, cop. 1995. ISBN 80-85711-05-2.