Leknín bílý

Leknín bílý (Nymphaea alba L.) je vytrvalá ozdobná vodní rostlina z rodu leknín, která roste v pomalu tekoucích a ve stojatých vodách a často se vysazuje pro ozdobu v parcích a zámeckých zahradách. Je považován za symbol čistoty, klidu a duchovního spojení v různých kulturách.

Má dlouhý, popínavý oddenek, který se na jaře a na podzim opatrně sbírá. Používá se zpravidla čerstvý a připravuje je se z něj extrakt nebo tinktura. V České republice je chráněný zákonem.

Výskyt

Leknín bílý se přirozeně vyskytuje v klidných stojatých nebo pomalu tekoucích vodách Evropy, severní Afriky a západní Asie. Preferuje slunná a mělká jezírka, rybníky a močály s bohatým obsahem živin.

Popis

Lekníny jsou velmi starým druhem rostlin, což bylo zjištěno na základě nálezu jejich zkamenělých otisků již z křídového období. Leknín bílý se velmi podobá leknínu bělostnému a původně byly oba tyto druhy leknínu považovány za stejný druh a až je teprve český botanik Presl správně rozlišil.

Kořen

Leknín bílý zakořeňuje především v bahně rybníků, tůní a dalších vodních plochách. Kořenem leknínu bílého je oddenek, jenž může být dlouhý až 1 metr. Oddenek přečkává zimu s kořeny v půdě dna a na jaře z něj začnou vyrůstat nové listy a květy. Při rašení se leknín rozmnožuje dělením jeho oddenků.

Listy

Listy leknínu bílého jsou palistnaté, dlouze řapíkaté a vyrůstají současně s dlouhými květními stopkami přímo z oddenku. Čepel je na hladinu vody nadnášena dutinami vyplněnými vzduchem. Tyto dutiny se nacházejí nejen uvnitř listů, ale i ve stopkách květů. Listové čepele jsou okrouhlé, celokrajné, elipsovité a kožovité. Na tmavě zeleném líci listů jsou slizem ucpané průduchy a rub listů zase bývá světle zelený.

Květy

Květy jsou pravidelné, mnohočetné a dvouobalné. Zelený kalich má čtyři opadavé lístky, které jsou uvnitř bílé a na vnější straně zelené. Korunu tvoří dlouhé, vejčitě protáhlé a mírně zašpičatělé bílé celokrajné lístky, jenž na vnější straně přesahují kalich. Vrchní  pestík je až téměř nahoru obrostlý tyčinkami. Prašníky jsou žluté a kruhově uspořádané na semeníku. Leknín kvete od června do srpna.

Plody

Plodem je dužnatá podvodní tobolka  obsahující početné množství semen, která se roznášejí vodou a vodním ptactvem.

Účinné látky

• Alkaloidy (například nymphaein)
• Třísloviny
• Flavonoidy
• Glykosidy
• Esenciální oleje

Účinky leknínu bílého

1. Zklidňující účinky – Leknín bílý má sedativní účinky na nervový systém, pomáhá při stresu a úzkosti.
2. Protizánětlivé vlastnosti – Účinné látky z oddenku přispívají k tlumení zánětů.
3. Analgetické působení – Používá se k mírnění bolestí, například při revmatických obtížích.
4. Podpora trávicího systému – Tradičně se využívá při zažívacích potížích, jako je průjem nebo nadýmání.

Význam

V lékařství se dříve využíval zejména oddenek („kořen") a někdy také květ a semeno. I později se leknín užíval ke snížení nadměrné pohlavní dráždivosti. Látky obsažené v leknínu jsou velmi sedativní povahy a využívaly se jako tzv. anafrodisiakum, tedy jako lék pomáhající proti pohlavní předrážděnosti, nymfomanii, častých polucích (samovolných výronů semene) apod.

Tinktura vyrobená z dobromysli, leknínu a kořene pivoňky má antiepileptické účinky, avšak není volně k dostání, a proto musí být připravena doma, avšak pod dohledem zkušeného odborníka. Extrakty z leknínu byly zkoumány i proto, že látky v nich obsažené jednoznačně prokázaly schopnost tlumit růst nádorových buněk.

Rostlina kořenící v temném bahně a která se dokáže prodrat vodou vzhůru, rozkvete překrásným vonným květem, představovala symbole života, umírání a zmrtvýchvstání. Pro další generace je pak symbolem rozvoje vědomí vůbec.

Sběr

Oddenky leknínu bílého se sbírají na podzim, kdy obsahují nejvyšší koncentraci účinných látek. Po sběru je třeba je důkladně očistit od bahna a sušit na stinném a dobře větraném místě.

Zajímavosti

Leknín bílý byl často zmiňován v literatuře a mytologii jako symbol čistoty a obnovy. V řecké mytologii je spojován s nymfami, které údajně přebývaly u vodních hladin. V moderním umění inspiroval malíře, jako byl Claude Monet, který vytvořil slavnou sérii obrazů leknínů. Zajímavé je, že květy leknínu mají schopnost regulovat svou teplotu, aby přilákaly opylovače.

Zdroj:

• JANČA, Jiří a ZENTRICH, Josef Antonín. Herbář léčivých rostlin. Praha: Eminent, c2008. ISBN 978-80-7281-365-0.