Libeček lékařský
| Vědecké jméno: | Levisticum officinale W.D.J.Koch |
| Říše: | Plantae |
| Třída: | Magnoliopsida |
| Řád: | Apiales |
| Čeleď: | Apiaceae |
| Lidové názvy: | americký celer, miláček, apich velký, maggi koření, levistík, lopuštík, maggi zelí, maggi bylinka, celer horský |
Libeček lékařský (Levisticum officinale) je vytrvalá, mohutná léčivá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), pocházející z oblasti jihovýchodní Evropy a západní Asie. Běžně se pěstuje v zahradách jako aromatická rostlina a koření, zejména do polévek a vývarů, proto je lidově znám také jako polévkové koření, maggi zelí, maggi bylinka, nebo celer horský.
V léčitelství je libeček tradičně využíván pro své močopudné účinky, podporu trávení a příznivý vliv na činnost ledvin a močových cest. Díky výraznému aroma a obsahu éterických olejů se hojně využívá i v kuchyni a bylinných likérech. Celá rostlina je charakteristická silnou, celeru podobnou vůní.
Historie
Libeček má dlouhou historii užívání, sahající až do antiky. Již staří Řekové a Římané jej znali jako léčivou rostlinu i kulinářskou přísadu. Byl ceněn pro schopnost podporovat trávení, zmírňovat nadýmání a zklidňovat podrážděný žaludek. Římané věřili, že libeček působí jako afrodiziakum, a přidávali ho do vín a vonných mastí.
Ve středověké Evropě byl libeček pěstován zejména v klášterních zahradách, kde se používal jako diuretikum, prostředek proti kašli, menstruačním potížím i jako bylina čisticí krev. Byl součástí tzv. "klášterní medicíny" a zmiňuje jej i slavná abatyše Hildegarda z Bingenu. V lidové tradici se věřilo, že libeček chrání proti zlým silám a čarodějnictví – jeho kořen se nosil jako talisman nebo se přidával do očistných koupelí.
V 17. a 18. století se stal oblíbenou součástí apatyky a byl uváděn v řadě lékopisů jako „officinale“, tedy uznávaná léčivka. Postupně se rozšířil i do běžného zemědělství a zahrádkářství, kde byl ceněn jako aromatické polévkové koření. Výrazná chuť a vůně libečku přetrvaly až do moderní doby, kdy si rostlina zachovala své místo jak v tradičním léčitelství, tak v gastronomii.
Popis
Vytrvalá bylina s aromaticky vonícím kořenem, mohutným, hranatým a rozvětveným stonkem a pérovitě střiženými přízemními listy. Stonkové listy mají blanitou stopku a jsou méně dělené. Malé žluté květy vytvářejí složený okolík. Plody jsou oválné dvojnožky. Dorůstá do výšky 1 až 2 metrů.
Výskyt
Pěstuje se v Evropě a jinde. Pochází z jihozápadní Asie. Vyhovuje mu mírně vlhká, středně těžká půda s dobře proleželým kompostem. Vyhovuje mu stinné prostředí a vlhké podnebí. U nás je šlechtěn. Můžeme si jej pořídit z lékárny.
Sběr libečku
Sbíráme oddenek s kořeny, případně i nať, nebo jen listy a plody. Sušíme při teplotě do 35 ° C. Uchováváme dobře uzavřené a chráníme před světlem a vlhkem. Drogy kořenitě voní a musí se uchovávat v uzavřených nádobách.
Využití
Čaj z libeček se využívá jako významné diuretikum, které pomáhá vylučovat škodlivé látky z organismu. Způsobuje odvodňování a dehydrataci organismu. Uvolňuje vodu z těla a odhleňuje dýchací cesty. Libeček posiluje organismus, nervovou soustavu, pohybovou soustavu a podporuje srdeční činnost. Pomáhá oběhové soustavě při proudění krve a působí jako mírné afrodiziakum. Také se používá při nepravidelné menstruaci.
Nadměrné požití libečku může u alergických lidí vyvolat pocit nevolnosti. Čaj z libeček není vhodný pít v těhotenství.
Libeček v kuchyni:
Semena vyluhujeme v brandy a osladíme cukrem, přidáváme do likérů, rozdrcené do chleba a pečiva.
Čerstvé nebo sušené listy, usušený umletý kořen přidáváme do masových polévek, k dušenému masu, sýru.
Čerstvým listem kořeníme omáčky, saláty, polévky, zeleninová jídla, drůbež a ryby. Přidáváme ho i do másla a brynzy. Listy libečku s koprem a bazalkou, tvoří koření dietní kuchyně.
