Levandule úzkolistá

Levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia) je aromatická vytrvalá polokeřovitá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Lidově bývá označována jako levandule, modrá bylinka nebo voňavka. Typická je svými fialovými květy a intenzivní, uklidňující vůní, která je oblíbená v aromaterapii, kosmetice i domácí výrobě.

Levandule patří mezi nejpoužívanější léčivé i vonné rostliny v Evropě. Pro své zklidňující účinky se tradičně používá při nespavosti, úzkosti, bolestech hlavy či zažívacích potížích. Její esenciální olej se stal symbolem aromaterapie, přičemž jeho vůně má prokazatelně relaxační a antidepresivní účinek. V zahradách je levandule zároveň dekorativní rostlinou a přírodní odpuzovač hmyzu.

Historie

Levandule má bohatou historii sahající až do starověkých civilizací. Již Egypťané ji využívali při balzamování těl, ale také k parfémování a náboženským rituálům. Levandulový olej byl ceněným vonným artiklem a součástí mastí pro péči o pokožku.

V antickém Řecku a Římě se levandule stala důležitou součástí hygieny a každodenního života. Řekové ji používali do koupelí a obkladů, zatímco Římané ji rozšířili po celé říši. Slovo "levandule" pochází z latinského lavare, což znamená „mýt“, protože rostlina se často přidávala do lázní a čistících směsí.

Ve středověku byla levandule pěstována v klášterních zahradách, kde ji mniši používali k léčení bolestí hlavy, melancholie i infekcí. Byla považována za ochrannou rostlinu – svazky levandule se věšely nad dveře pro odhánění zlých duchů a nemocí. V období morových epidemií ji lidé nosili v sáčcích u těla jako prevenci proti „špatnému vzduchu“.

Ve francouzské Provence se levandule začala intenzivně pěstovat od 17. století a stala se zde symbolem celé oblasti. Místní destilátoři vyvinuli metodu získávání esenciálního oleje, čímž se levandule stala základem parfémového průmyslu. V 19. století už byla levandule běžně uváděna v lékopisech jako prostředek proti nespavosti, bolestem a nadýmání.

Popis

Je to trsovitý, rozvětvený trvanlivý stálezelený polokeř, vysoký až do 60 cm. Levandule má šedozelené plstnaté listy s výraznou vůní. Obvykle kvete v červnu až v srpnu fialkově modrými květy seskupenými na vrcholku stonku. Plody jsou lesklé tvrdky. Bylinka je medonosná.

Výskyt

Nesnáší větší mrazy. V zimě zakrýváme chvojím. Je to teplomilná rostlina libující slunné polohy. Půda jí vyhovuje lehčí, dobře propustná, vápenatá s dostatkem živin. Pěstuje se jako okrasná bylinka v zahradách. Původem levandule je Středomoří, její pěstování se stalo oblíbené i v jiných zemích, vzácně i na Slovensku. Nejcharakterističtější oblastí pro pěstování levandule je však jižní Francie, oblast Provance.

Je vhodná i pro pěstování v nádobách, mulčování pískem stimuluje kvetení, po odkvětu seřízneme na dosažení košaté vzrůstu.

Sběr levandule

Z rostliny se sbírají především květy. Nejvhodnější doba pro jejich sběr je těsně před rozkvětem. Suší se svázané po celých svazcích zavěšené na suchém a teplém místě. Svazky se pak dále používají jako vonné předměty nebo dekorace.

Využití

Výtazky z levandule bývají častou přísadou v parfumerii. Sáček s květem a listy vložíme pod polštář, kde nám navodí příjemný spánek. Vkládáme je také do šatníku, nebo skříně s potravinami. Svou vůní je účinná proti bytovým molům. Levandule je jedna z mála bylinek, které si uchovávají aroma po vysušení.

V malém množství ji můžeme využít v kuchyni a přidat k pečenému masu a rybám, hodí se i do houbových jídel a salátů. Také je možné kombinovat ji s rozmarýnem, bazalkou a cibulí. Levandulové listy tvoří nedílnou součást provensálského koření.

Čaj z levandule pomáhá při nespavosti, nervové slabosti, návalech krve a bolestech hlavy. Užívá se také při revmatismu. Levandulový olej je asi nejoblíbenější přísadou relaxačního koupele.